CHROMOSOMÁLNÍ PORUCHY

Downův syndrom – trizomie 21

Downův syndrom je způsoben trizomií 21 – poruchou vyplývající z přítomnosti extra chromozomu 21.

Pouze dvě třetiny těhotenství s Downovým syndromem skončí normálním porodem. Přibližně 30 % těhotenství skončí potratem.

Tato porucha má závažný dopad nejen na celkový růst a prospívání dítěte, ale také na tvar jeho těla. Vyznačuje se výraznými rysy obličeje a různým stupněm psychické a mentální dysfunkce. Mezi nejčastější komplikace patří poruchy imunitního a oběhového systému nebo gastrointestinální poruchy. Děti trpící trizomií 21 vyžadují zvláštní zdravotní péči v závislosti na míře jejich postižení. V některých případech mohou být příznaky Downova syndromu mírné a pacient se může těšit z relativně dlouhého života.

Edwardsův syndrom – trizomie 18

Edwardsův syndrom vzniká jako důsledek extra chromozomu 18. V případě, že je pacient postižený trizomií 18, může být jeho postižení mírné. Následky této chromozomové abnormality jsou závažné – dítě se rodí s nízkou porodní hmotností, abnormálně tvarovanou hlavou, malou čelistí, malými ústy, často s rozštěpem rtu nebo rozštěpem patra. Kromě toho, že dítě trpí problémy s dýcháním a krmením, je také náchylné k rozvoji srdečních onemocnění. Prognóza je velmi nepříznivá.

Těhotenství s Edwardsovým syndromem provází vysoké riziko potratu a většina živě narozených dětí se nedožije více než jednoho roku.

Patauův syndrom – trisomie 13

Trisomie 13. chromozomu se nazývá Patauův syndrom. Trizomie 13 je závažná genetická porucha, která může postihnout všechny orgány včetně mozku, srdce a ledvin. Tyto děti se někdy rodí s rozštěpem patra nebo deformovanými končetinami. Jedinci trpící touto vrozenou poruchou mají velmi malou šanci na přežití.

Těhotenství se syndromem Patau se vyznačují vysokým rizikem potratu nebo narození mrtvého dítěte.

TURNERŮV SYNDROM 45,X

TURNERŮV SYNDROM 45,X

Laboratorně Turnerův syndrom odpovídá karyotypu 45,X, což znamená, že ve standardní sadě chybí jeden pohlavní chromozom a v komplementu zůstává pouze jeden X chromozom. Buněčná linie s chybějícím chromozomem X může mít mozaikovou formu a výsledné klinické příznaky mohou být méně závažné. Turnerův syndrom má poměr výskytu 1 z 2500 narozených dívek. Neléčené rozvinuté klinické případy se vyznačují malým vzrůstem (v době narození nebo ve velmi mladém věku) a nedostatečně vyvinutými sekundárními pohlavními znaky, včetně amenorey a neplodnosti. Porucha vzrůstu a pohlavních znaků u pacientek s Turnerovým syndromem je částečně léčitelná pomocí hormonální substituce a v posledních letech se stále úspěšněji léčí. Přestože neplodnost spojenou s Turnerovým syndromem lze léčit pomocí moderních metod asistované reprodukce, úspěchy na tomto poli jsou zatím vzácné.

Několik dalších příznaků buď časem vymizí, nebo při adekvátní léčbě zmizí (např. lymfedém), nebo se zmírní (např. pterygium a štítovitý hrudník). Mezi charakteristické znaky Turnerova syndromu patří také vrozené vady ledvin a vrozené srdeční vady (VVV). Zejména těžké CHD mohou mít negativní dopad na léčbu.

KLINEFELTERŮV SYNDROM XXY

Z laboratorního hlediska odpovídá Klinefelterův syndrom karyotypu 47,XXY, což znamená, že standardní chromozomová sada s mužským doplňkem XY obsahuje nejméně jeden chromozom X navíc. Buněčná linie s extra chromozomem X může mít mozaikovou formu a výsledné klinické příznaky mohou být méně závažné; pokud je však přítomno více extra chromozomů X, mohou být klinické příznaky rozvinutější. Klinefelterův syndrom má poměr výskytu 1 z 500 narozených chlapců. Neléčené rozvinuté klinické případy se vyznačují větším vzrůstem doprovázeným nevyhraněnými ženskými sekundárními pohlavními znaky (gynekomastie, gynoidní obezita), neúplnou pubertou a neplodností. Pacienti jsou obecně utlumenější a citlivější, často se u nich objevují vady řeči a učení. Jejich genitálie jsou malé nebo se vyznačují nesestouplými varlaty a menším penisem; pacienti častěji trpí hypospadií. Na rozdíl od ostatních mužů je u pacientů s Klinefelterovým syndromem vysoké riziko vzniku onemocnění podmíněných doplněním pohlavních chromozomů XX, například rakoviny prsu. Jejich nízká hladina testosteronu, nedokončená puberta a nedostatečně vyvinuté pohlavní znaky jsou částečně léčitelné pomocí hormonální substituce. Přestože neplodnost spojenou s tímto syndromem lze léčit pomocí moderních metod asistované reprodukce, úspěchy na tomto poli jsou zatím vzácné.

Současná doporučení většinou doporučují, aby nastávající matka nebyla informována o riziku Turnerova nebo Klinefelterova syndromu; doporučují také, aby pacientka nebyla odeslána na invazivní ověřovací metodu (např. amniocentézu). Při respektování těchto doporučení obsahují výsledky našeho testu TRISOMY informace o nejpravděpodobnějším pohlaví nenarozeného dítěte, ale žádné podrobnosti o případných abnormalitách počtu pohlavních chromozomů, i kdyby byly zjištěny v průběhu naší analýzy. Než budoucí matka podstoupí test TRISOMY + screening, musí se s ohledem na všechna obecná indikační kritéria rozhodnout, zda si přeje znát pohlaví svého nenarozeného dítěte na základě chromozomů. Pokud ano, musí se také rozhodnout, zda chce znát případné nálezy související se syndromy 45,X a 47,XXY, které jsou zodpovědné za Turnerův, respektive Klinefelterův syndrom. V porovnání s autozomálními aberacemi (zejména trizomií chromozomů 21, 18 a 13) došlo v případě zjištění aberací pohlavních chromozomů (45,X a 47,XXY) v rámci prenatální genetické diagnostiky k poklesu počtu žádostí o interrupci. Z tohoto důvodu respektujeme současná doporučení, která doporučují informovat pacientku o možných rizicích nebo výsledcích diferenciální diagnostiky v postnatálním období. Tyto informace jsou poskytovány za předpokladu, že si budoucí matka přeje být informována a její ošetřující lékař její žádosti vyhoví.

Syndrom XYY a syndrom XXX

Syndrom XYY postihuje muže s karyotypem 47,XYY. Buněčná linie s chromozomem Y navíc může mít mozaikovou formu. Syndrom se vyskytuje s poměrem výskytu 1 z 1 000 narozených chlapců. Klinické příznaky jsou nenápadné: muži XYY se obvykle vyznačují nadprůměrnou výškou a fyziologickým sexuálním vývojem. V raném dětství je syndrom XYY spojen s lehkými poruchami (vývoj řeči, učení, motorická aktivita a emoční obtíže, stejně jako některé příznaky v tzv. autistickém spektru).

Syndrom XYY postihuje ženy s karyotypem 47,XXX. Buněčná linie s chromozomem X navíc může mít mozaikovou formu, často s podílem monozomie X. Syndrom se vyskytuje s poměrem výskytu 1 z 1 000 narozených dívek. Klinické příznaky jsou nenápadné: XXX ženy se obvykle vyznačují nadprůměrnou výškou a fyziologickým sexuálním vývojem. V raném dětství je syndrom XXX spojen s lehkými poruchami (vývoj řeči, učení, motorická aktivita a emocionální obtíže) a častější jsou také vrozené poruchy ledvin.

Současná doporučení většinou doporučují, aby nastávající matka nebyla informována o rizicích syndromu XYY nebo XXX; doporučují také, aby pacientka nebyla odeslána na invazivní ověřovací metodu (např. amniocentézu). Při respektování těchto doporučení obsahují výsledky našeho testu TRISOMY informaci o nejpravděpodobnějším pohlaví nenarozeného dítěte, ale žádné podrobnosti o případných abnormalitách počtu pohlavních chromozomů, i kdyby byly zjištěny v průběhu naší analýzy. Než budoucí matka podstoupí test TRISOMY + screening, musí se s ohledem na všechna obecná indikační kritéria rozhodnout, zda si přeje znát pohlaví svého nenarozeného dítěte na základě chromozomů. Pokud ano, musí se také rozhodnout, zda chce znát případné nálezy týkající se syndromů XYY a XXX, nebo pouze nálezy týkající se syndromů 45,X a 47,XXY, které jsou zodpovědné za Turnerův, respektive Klinefelterův syndrom (spolu s výše uvedenými omezeními).

Test na mikrodeleční syndromy +

MIKRODELEČNÍ SYNDROMY

Vzhledem k biologickým a technologickým omezením je přesnost našeho vyšetření mikrodelečních syndromů ve srovnání s trizomií 21, 18 a 13 relativně nižší. Vzhledem k obecně nízkému výskytu mikrodelecí v populaci nebyly provedeny žádné studie, které by spolehlivě ověřily přesnost našeho vyšetření zaměřeného na tyto syndromy.

Název syndromu	Lokalizace	Výskyt	Obsah delecí
Syndrom DiGeorge	22q11	1 : 4000	3 – 5 Mb
Mikrodeleční syndrom	1p36	1 : 5000 – 10 000	1 – 10 Mb
Prader-Williho syndrom a Angelmanův syndrom	15q11	1 : 10 000 – 30 000	2 – 9 Mb
Syndrom Kri-du-chat	5p15	1 : 20 000 – 50 000	5 – 35 Mb
Syndrom Wolfova-Hirschhornova	4p16	1 : 50 000	2,5 – 30 Mb

22q11 DIGEORGEŮV SYNDROM

Nejčastější mikrodeleční syndrom, DiGeorgeův syndrom, způsobuje závažnou poruchu, která se může projevit v jakémkoli systému nebo kterékoli části lidského těla. Příznaky lze léčit pouze v některých případech. Porucha se vyznačuje vrozenými srdečními vadami (VVV), poruchami imunitního systému, vadami ledvin a problémy s rozštěpem patra, často v kombinaci s těžkou mentální retardací. Příznaky se značně liší. V některých případech (zejména těch, které zahrnují méně výrazné příznaky) lze předpokládat rodinný přenos a vnitrorodinnou variabilitu.

Protože CHD mohou být skutečně jediným příznakem delece 22q11, je syndrom často indikován při prenatálním genetickém vyšetření, pokud je zjištěna vrozená srdeční vada nebo pokud je taková vada indikována ultrazvukovým screeningem.

SYNDROM DELETACE 1p36

Podobně jako DiGoergeův syndrom je syndrom delece 1p36 jedním z nejčastějších mikrodelečních syndromů. Vede k extrémně závažné a neléčitelné poruše charakterizované velmi heterogenními příznaky. Mezi jeho hlavní charakteristiky patří mentální retardace kombinovaná s poruchami chování, opožděním růstu a hypotonií.

SYNDROM 15q11 PRADER-WILLI & SYNDROM ANGELMAN

Ačkoli se od sebe liší klinickými příznaky, oba syndromy jsou způsobeny absencí nebo dysfunkcí funkce genů v jedné a téže kritické oblasti 15. chromozomu. Ačkoli většina případů je způsobena delecí postihující kritickou oblast chromozomu 15, jiné případy mohou být způsobeny spíše sporadickou mutací, poruchou metylace nebo uniparentální disomií než delecí. Za těchto okolností nelze očekávat, že screening mikrodelecí odhalí všechny skutečné případy Prader-Williho a Angelmanova syndromu.

Prader-Williho syndrom je charakterizován hypotonií, špatnými sacími reflexy, potížemi s krmením v raném kojeneckém věku, po nichž od 2 let věku následuje hyperfagie a obezita. Mentální retardace je relativně mírná, ale kromě nadměrného příjmu potravy jsou přítomny různé další poruchy chování.

Charakteristiky Angelmanova syndromu jsou vyjádřeny méně. Obvykle není zřejmý při narození, klinické příznaky se začínají rozvíjet kolem 12. měsíce věku. Patří k nim opoždění psychomotorické aktivity a vývoje řeči. Střední mentální retardace pacienta je doprovázena postupně výraznými poruchami chování.

SYNDROM 5p15 CRI-DU-CHAT

Syndrom Cri-du-chat je starší, cytogeneticky definovaný syndrom (známý také jako syndrom Lejeune nebo syndrom 5p-), protože rozsáhlejší delece bylo možné detekovat pomocí optických mikroskopů již v éře tradiční cytogenetiky.

Název „cri-du-chat“ (kočičí pláč) pochází z hlavního klinického příznaku, kterým se tento syndrom vyznačuje v období raného dětství. V kombinaci s charakteristickou obličejovou dysmorfií je tento příznak odlišujícím znakem tohoto syndromu ve srovnání s jinými poruchami zahrnujícími opoždění růstu, psychomotorickou retardaci, mikrocefalii a hypotonii. Rozsah skutečné delece koreluje se závažností postižení pacienta.

4p16 WOLF-HIRSCHHORNŮV SYNDROM

Wolf-Hirschhornův syndrom (známý také jako 4p- syndrom) patří do stejné skupiny syndromů identifikovaných tradiční cytogenetikou. Závažnost jeho klinických příznaků koreluje se skutečným rozsahem delece. Podobně jako u syndromu cri-du-chat je pro tento syndrom charakteristická dysmorfie obličeje spojená s mikrocefalií, hypertelorismem, vystouplýma očima a krátkým philtrem. Těžká růstová a psychomotorická retardace je doprovázena dalšími závažnými příznaky, jako je hypotonie, epileptické záchvaty a vrozené vývojové vady postihující vnitřní orgány (zejména vady srdce a ledvin).