Fotografie: Chamionat
V osmi letech Alex Ovečkin ještě ani nebruslil, ale o dva roky později už na ledě dominoval. Ruské médium Championat nedávno zveřejnilo článek, který sleduje počátky hokejových začátků Alexe Ovečkina, a to až do jeho 2 let. Článek obsahuje rozhovory s Ovečkinovými rodiči, kteří vzpomínají na to, jak to všechno začalo s Velkou osmičkou. Zatímco Ovečkinovi rodiče podporovali Alexovu touhu hrát hokej, byla to Alexova vnitřní touha a vášeň pro hru a oddaný trenér Vjačeslav Kirillov, které z něj nakonec udělaly hokejistu, jakým je dnes.
Alexander Ovečkin se narodil 17. září 1985 v Moskvě do sportovní rodiny. Matka budoucího hokejisty Taťána Ovečkinová (za svobodna Kabajevová) je slavná sovětská basketbalistka, dvojnásobná olympijská vítězka, vítězka mistrovství světa a Evropy, zasloužilá mistryně sportu SSSR a zasloužilá trenérka Ruska.
Michail Ovečkin, Alexandrův otec, je bývalý profesionální fotbalista.
Oba Oviho rodiče svou kariéru zcela zasvětili sportovnímu společenství Dynama, takže Alexandr neměl jinou možnost než vstoupit do řad modrobílých.
Proč si ale syn basketbalisty a fotbalisty najednou vybral hokej? Ovečkinův otec uvedl, že v 8 letech Alex nečekaně projevil lásku ke sportu. Podle Michaila se všechno stalo náhodou.
„Dynamo hrálo s kým – to si nepamatuji. Nejmladší syn (Alex) si hrál u televize. Přepnul jsem programy, uviděl hokej a rozhodl se zjistit skóre. Zjistil, že se chystám zase někam kliknout, a pak Saša najednou prohlásil: „Ne, ne, nech to být!“ Tím to všechno začalo,“ vzpomínal Michail v rozhovoru pro Sport Express.
Tatjana Ovečkinová má však trochu jinou verzi, podle níž se syn o hru začal zajímat mnohem dříve, na podvědomé úrovni.
Alexandr se pro hokej rozhodl ve dvou letech, když ho v předvečer novoročních svátků vzala matka do obchodu Dětský svět. V obchodě se Alexovi natolik zalíbila plastová helma, hokejka a puk, že nechtěl odejít, dokud mu Taťána nekoupila první hokejový set v životě.
V osmi letech vzal Michail syna ke známému trenéra Dynama Alexandra Filipova, ale ten chlapce odmítl: Hráči ve skupině 1985 trénovali několik let a Ovečkin neuměl ani bruslit. Budoucí superhvězda NHL musela jít k jinému trenérovi, Vjačeslavu Kirillovovi, u kterého se Ovi začal učit základním hokejovým dovednostem od nuly.
Ovečkinovi rodiče zpočátku nesdíleli zájem o synův koníček. Michail a Taťána považovali tento sport za příliš traumatizující a náročná práce jim neumožňovala brát syna pravidelně na tréninky.
„Když jsme ho poprvé přivedli k hokeji, dlouho to nevydrželo. Faktem je, že jsme s manželem – tehdy vedoucím ženského basketbalového týmu Dynama – byli na pravidelném výjezdu a Saša na nějakou dobu přestal hrát hokej,“ řekla v jednom z rozhovorů Taťána Ovečkinová.
Byl to trenér Kirillov, který v Alexovi něco viděl, a také jeho starší bratr Sergej, který Alexe v jeho snažení plně podporoval a vlastně ho donutil, aby se k hokeji vrátil.
„Když jsme se Sašou zase přijeli, měli zápas se Spartakem. On seděl na samém konci lavičky. Dvě třetiny nehrál. Díval jsem se a brečel: „Pojďme domů!“ -Saša řekl, ať počkám. A ve třetí třetině ho trenér nasadil. Potom už téměř neslezl z ledu, “ vzpomíná Ovečkinova matka.
Od té chvíle se Alexandrovo hokejové vzdělání bralo vážně. Na tréninky ho bral dědeček nebo bratr Sergej, s nímž si byl chlapec velmi blízký, a pak se přidal i Michail, a to kvůli kariéře svého syna, který se stále zlepšoval. Na ledě s Ovečkinem úzce spolupracoval Vjačeslav Kirillov, který z Alexandra doslova vytesal skvělého hráče.
„O Sašově prvním trenérovi Kirillovovi lidé téměř nic nevědí. O muži, který do mého syna vložil celou svou duši a kterému Saša vděčí za všechno. Po každém tréninku mu řekl, na čem má pracovat – a Saša zůstal a pracoval. Ke Kirillovovi jsme chodili na další lekce. Stávalo se, že se na jedné polovině ledu věnoval týmu a na druhé se Kirillov věnoval Alexovi. To bylo něco! Ten člověk byl pro Sašu jako druhý otec,“ vzpomínal Michail vřele na prvního trenéra svého geniálního syna. Bohužel Vjačeslav Kirillov zemřel ve věku 29 let kvůli problémům se srdcem, nedožil se ani prvních úspěchů svého nejlepšího žáka.
Obrovský talent byl Ovečkinovi dán do vínku od narození, ve spojení s tvrdou prací, řádnou výchovou ve sportovní rodině a obrovskou láskou k hokeji vytvořil Alexandra, skvělého hráče už v dětství.
V deseti letech Ovečkin přežil ztrátu bratra Sergeje, který zahynul při autonehodě, ale dokázal se dát psychicky dohromady a od té doby chodí na led, jako by hrál za dva. Ostatně nejstarší syn Ovečkin začal hrát hokej, navíc podle slov samotného Alexandra to byl právě Sergej, kdo Oviho motivoval ke sportu, navedl ho na pravou cestu, „naučil ho bojovat až do konce a odevzdat na ledě všechno.“
V deseti letech se mladý snajpr dostal do systému Dynama Moskva a začal hrát za dětské týmy v moskevském mistrovství. Ovečkin jako každý velký talent předběhl svou dobu, hrál za starší, ale vždy byl nejlepším hokejistou. Pomáhaly mu nejen dovednosti, ale i charakter.“
„Vzpomínám na Sašovo dětství v Dynamu od jeho deseti let. Tým prohraje, kluci se vrátí do šatny, všichni – héééé, hááá, a ten můj sedí – pláče! Slzy – prstem! „Jak jsme mohli prohrát ?!“ A jaké hádky byly v šatně! Sílu jim to vzalo. „Ty, tak a tak, jsi mi ten puk nedal!“ – „Tak a tak! Hlídač! Celý život nesnášel prohry,“ vzpomíná Ovečkinův otec.
Alexander byl skutečným lídrem svého dětského týmu, kde už v deseti letech vynikal bruslením, velikostí a držením puku. Ovi rád přebíral kontrolu nad hrou a objížděl soupeře. Video ze zápasů mladého Ovečkina (č. 8, samozřejmě) ukazuje, že už od útlého věku dominoval ledové ploše.
Už na dětské úrovni Ovečkin skóroval nejen hodně, ale i ve velkém. Zde je na toto téma výmluvná historka, kterou kdysi vyprávěl otec Michail.
„Když se zdálo, že Sašovi je asi 12 let, zjistil jsem, že Pavel Bure dal v tomto věku 56 gólů. Můj syn byl v tu chvíli na 53 gólech a do konce sezony zbýval poslední zápas. Víte, co Saša udělal poté, co jsem mu o Bureho rekordu řekl? Vstřelil šest gólů! Tehdy jsem si uvědomil, že z toho kluka něco bude. Zhruba ve stejné době o něm začali mluvit skauti.“
Ano, ve 12 letech Ovečkin překonal unikátní Bureho rekord a poprvé zaujal světovou hokejovou veřejnost. Lidé, kteří sledovali dětský hokej, si už tehdy uvědomovali, že hlavní talent generace vyrůstá ve škole Dynama.
Z týmu Dynama 1985, který Kirillov nepřivedl k uvolnění (z nějakého důvodu byl ze skupiny vyřazen), si kromě Ovečkina žádný jiný hráč nezískal zdaleka takovou profesionální proslulost. Konstantin Fomičev a Vladimir Močalov se dokázali dostat pouze do Premier League, Konstantin Romanov a Vladimir Karpov si dokonce zahráli něco málo v KHL za Barys a Viťaz, ale v žádném případě se nemohli rovnat Velké osmičce z Washingtonu.
V patnácti letech byl Ovečkin přeřazen do týmu dospělých a v sezoně 2001/2002 ruské Superligy si trenér Dynama Vladimir Semenov poprvé vytáhl do týmu šestnáctiletého Ovečkina: Alexandr odehrál 22 zápasů a získal 4 (2 + 2) body. O rok později už Ovi lámal rekordy ruské juniorské reprezentace, v 17 letech debutoval v národním týmu země na scéně Eurotour a za Dynamo strávil první celou sezonu. Ještě před dosažením dospělosti se Ovečkin stal hlavním cílem klubů NHL v draftu a v roce 2003 si ho málem vybrala Florida, ale podvod Panthers se získáním práv na sedmnáctiletého evropského hráče (to zakazovala pravidla loterie) byl rychle zamítnut a obchod se neuskutečnil.
Ovečkin hrál za Dynamo v letech 2001 až 2005, v sezoně 2004/2005 získal zlato v Superlize a poté málem skončil ve Vanguardu , ale Alexandr nakonec odešel do NHL. Tam se skvěle drží dodnes, už jako žijící legenda Washingtonu. Dává nejvíce gólů, láme rekordy, vyhrává tituly a stejně nezištně jako v dětství miluje hokej.
Celý článek si můžete přečíst zde.
Rozhovor s prvním profesionálním hokejovým trenérem Alexe Ovečkina
Předtím, než se stal velkou osmičkou: Rozhovor s osmnáctiletým Alexem Ovečkinem
Alex Ovečkin a Dynamo – mistři ruské superligy před 15 lety
Jak Florida Panthers v roce 2003 intrikovala, aby draftovala Alexe Ovečkina.
Od Jona Sorensena