- Rané filmyEdit
- Howard Hawks a dalšíEdit
- FrankensteinEdit
- Hororová hvězdaEdit
- Nehororové obdobíRedakce
- Frankensteinův syn a oživení hororuEdit
- 40. a 50. létaEdit
- Arsenic and Old LaceEdit
- Producent Val Lewton a další filmyRedakce
- PoválečnéEdit
- American International Pictures (AIP)Edit
- GrinchEdit
- TargetsEdit
- Poslední filmyEdit
Rané filmyEdit
Po příjezdu do Hollywoodu natočil Karloff desítky němých filmů, ale tato práce byla sporadická a často se musel věnovat manuální práci, jako je kopání příkopů nebo rozvoz stavební omítky, aby si vydělal na živobytí.
Jeho první role na filmovém plátně byla ve filmovém seriálu The Lightning Raider (1919) s Pearl White. Hrál i v dalším seriálu The Masked Rider (1919), což bylo jeho první dochované vystoupení.
Karloffa jsme mohli vidět také ve filmech His Majesty, the American (1919) s Douglasem Fairbanksem, The Prince and Betty (1919), The Deadlier Sex (1920) a The Courage of Marge O’Doone (1920). Ve filmu Poslední Mohykán (The Last of the Mohicans, 1920) si zahrál indiána a ve svých raných filmech byl často obsazován jako Arab nebo Indián.
První větší role Karloffa přišla ve filmovém seriálu The Hope Diamond Mystery (1920). Indiána ztvárnil ve filmu Without Benefit of Clergy (1921), Araba v Cheated Hearts (1921) a padoucha v The Cave Girl (1921). Byl mahárádžou ve filmu Muž z Downing Street (1922), nabobem ve filmu Nevěrník (1922) a měl role ve filmech Oltářní schody (1922), Omar stánkař (1922) (jako imám), Žena vítězí (1922), Gentleman z Ameriky (1923), Vězeň (1923) a seriálu Jezdci z plání (1923).
Karloff natočil western The Hellion (1923) a drama Dynamite Dan (1924). Mohli jsme ho vidět ve filmech Pařížské noci (Parisian Nights, 1925), Zakázaný náklad (Forbidden Cargo, 1925), Manželka z prérie (The Prairie Wife, 1925) a v seriálu Nebezpečí divočiny (Perils of the Wild, 1925).
Karloff se vrátil do pozice epizodní role ve filmu Never the Twain Shall Meet (1925) režiséra Maurice Tourneura, ale měl dobrou vedlejší roli ve filmu Lady Robinhood (1925).
Karloff dále hrál ve filmech Větší sláva (1926), Její čest, guvernér (1926), Zvony (1926) (jako hypnotizér), Nikl-Hopper (1926), Zlatá síť (1926), Orel moře (1926), Plameny (1926), Old Ironsides (1926), Flaming Fury (1926), Valencia (1926), The Man in the Saddle (1926), Tarzan and the Golden Lion (1927) (jako Afričan), Let It Rain (1927), The Meddlin‘ Stranger (1927), The Princess from Hoboken (1927), The Phantom Buster (1927) a Soft Cushions (1927).
Karloff hrál ve filmech Dva arabští rytíři (1927), The Love Mart (1927), The Vanishing Rider (1928) (seriál), Burning the Wind (1928), Supi moře (1928) a The Little Wild Girl (1928).
Hrál ve filmech Ďáblův kaplan (1929), Osudové varování (1929) pro Richarda Thorpa, Fantom severu (1929), Dvě sestry (1929), Anna proti světu (1929), Za tou oponou (1929) a Král Konga (1929), seriál režírovaný Thorpem.
Karloff si zahrál bez nároku na honorář malou roli ve filmu Nesvatá noc (1930) v režii Lionela Barrymora a větší role ve filmech The Bad One (1930),The Sea Bat (1930) (režie Barrymore) a The Utah Kid (1930) v režii Thorpa.
Howard Hawks a dalšíEdit
Film, který Karloffovi přinesl uznání, byl Trestní zákoník (1931), vězeňské drama v režii Howarda Hawkse, v němž si zopakoval dramatickou roli, kterou hrál na divadle. Ve stejném období si Karloff zahrál malou roli mafiánského bosse v Hawksově gangsterce Zjizvená tvář, ale film byl kvůli složitým cenzurním problémům uveden do kin až v roce 1932.
Pro Thorpa natočil další seriál Král divočiny (1931), poté měl vedlejší role ve filmech Rozbité oříšky (1931), Mladý Donovanův kluk (1931), Chytré peníze (1931), Veřejný ochránce práv (1931), Mám rád tvé nervy (1931) a Štěp (1931).
Další významnou rolí na podzim 1931 byla pro Karloffa klíčová vedlejší role neetického novinového reportéra ve filmu Five Star Final o bulvární žurnalistice, který byl nominován na Oscara za nejlepší film.
Mohli jsme ho vidět také ve filmech The Yellow Ticket (1931) The Mad Genius (1931), The Guilty Generation (1931) a Tonight or Never (1931).
FrankensteinEdit
Karloff hrál v osmdesáti filmech, než ho našel James Whale a obsadil do filmu Frankenstein (1931). Karloffova role Frankensteinova monstra byla fyzicky náročná – vyžadovala objemný kostým s botami na čtyřpalcové platformě -, ale kostým a rozsáhlé líčení vytvořily trvalou image. Kostým byl pro Karloffa náročný sám o sobě, boty vážily 11 liber (5,0 kg) každá. Studio Universal rychle získalo autorská práva na návrh make-upu Frankensteinova monstra, který vytvořil Jack P. Pierce.
Chvíli trvalo, než se Karloffova hvězda prosadila u veřejnosti – měl malé role ve filmech Behind the Mask (1932), Business and Pleasure (1932) a The Miracle Man (1932).
Když přišly tržby za Frankensteina a Zjizvenou tvář, Universal dal Karloffovi třetí roli ve filmu Noční svět (1932) s Lewem Ayresem, Mae Clarkeovou a Georgem Raftem.
Hororová hvězdaEdit
Karloff se u Universalu znovu setkal s Whalem ve filmu Starý temný dům (1932), hororu natočeném podle románu Benighted J.B. Priestleyho, v němž si konečně užil hlavní roli nad Melvynem Douglasem, Charlesem Laughtonem, Raymondem Masseym a Glorií Stuart. Byl zapůjčen společnosti MGM, aby si zahrál titulní roli ve filmu Maska Fu Manchu (The Mask of Fu Manchu, rovněž 1932), za kterou získal nejvyšší honorář.
Zpět u společnosti Universal byl obsazen do role Imhotepa, který je oživen ve filmu Mumie (The Mummy, 1932). Film byl kasovně stejně úspěšný jako předchozí dva a Karloff se nyní etabloval jako hvězda hororových filmů.
Karloff se vrátil do Anglie, aby si zahrál ve filmu The Ghoul (1933), poté natočil nehororový film pro Johna Forda The Lost Patrol (1934), kde byl jeho výkon vysoce hodnocen.
Karloff se objevil na třetím místě v historickém filmu The House of Rothschild (1934) společnosti Twentieth Century Pictures s Georgem Arlissem, který byl velmi populární.
Horror se však nyní stal Karloffovým hlavním žánrem a podal řadu chválených výkonů v hororových filmech společnosti Universal, včetně několika s Belou Lugosim, jeho hlavním konkurentem jako dědicem postavení Lona Chaneyho jako hlavní hvězdy hororových filmů. Dlouholeté tvůrčí partnerství mezi Karloffem a Lugosim sice nikdy nevedlo k blízkému přátelství, ale vznikly z něj jedny z nejuznávanějších a nejtrvalejších hereckých děl, počínaje Černým kocourem (1934) a konče filmem Dar Gábu (1934), v němž si oba zahráli. Karloff si zopakoval roli Frankensteinova monstra ve filmu Frankensteinova nevěsta (1935) pro Jamese Whalea. Poté se s Lugosim znovu sešli ve filmu The Raven (1935).
Pro společnost Columbia Karloff natočil film The Black Room (1935), poté se vrátil ke společnosti Universal a natočil s Lugosim film The Invisible Ray (1936), který byl spíše sci-fi. Karloff byl poté obsazen do hororu společnosti Warner Bros, The Walking Dead (1936).
Nehororové obdobíRedakce
Protože se v roce 1934 začal vážně prosazovat Motion Picture Production Code (známý jako Haysův kodex), utrpěly horory v druhé polovině 30. let úpadek. Karloff se věnoval jiným žánrům a v Británii natočil dva filmy: Juggernaut (1936) a The Man Who Changed His Mind (1936).
Vrátil se do Hollywoodu, aby si zahrál vedlejší roli ve filmu Charlie Chan v opeře (1936), poté natočil sci-fi film Noční klíč (1937).
U Warnerů natočil dva filmy s Johnem Farrowem, hrál čínského válečníka ve filmu West of Shanghai (1937) a podezřelého z vraždy ve filmu The Invisible Menace (1938).
Karloff odešel k Monogramu, kde hrál titulní roli čínského detektiva ve filmu Pan Wong, detektiv (1938), z něhož vznikl seriál. Karloffovo ztvárnění této postavy je příkladem využívání žluté tváře a zobrazování východních Asiatů v Hollywoodu v první polovině 20. století. Další hrdinskou roli si zahrál ve filmu Ďáblův ostrov (1939).
Frankensteinův syn a oživení hororuEdit
Universal zjistil, že reedice filmů Dracula a Frankenstein vedla k úspěchu v pokladnách kin a počínaje filmem Frankensteinův syn (1939) začal opět produkovat horory. Karloff si zopakoval svou roli, Lugosi se podílel na roli Ygora a Basil Rathbone na roli Frankensteina.
Po filmech Tajemství pana Wonga (1939) a Pan Wong v čínské čtvrti (1939) podepsal smlouvu na tři filmy se společností Columbia, počínaje filmem Muž, kterého nemohli pověsit (1939). Karloff se vrátil ke společnosti Universal, aby s Rathbonem natočil film Tower of London (1939), kde hrál vraždícího pobočníka krále Richarda III.
Karloff natočil u společnosti Monogram čtvrtý film o panu Wongovi The Fatal Hour (1940). U Warnerů hrál v British Intelligence (1940), pak odešel k Universalu, kde natočil Black Friday (1940) s Lugosim
Druhým a třetím Karloffovým filmem pro Columbii byly The Man with Nine Lives (1940) a Before I Hang (1940). Mezitím natočil pátý a poslední film s panem Wongem, Doomed to Die (1940).
Karloff se v roce 1940 objevil na baseballovém zápase celebrit jako Frankensteinovo monstrum, odpálil gagový homerun a donutil chytače Bustera Keatona upadnout do akrobatických mdlob, když monstrum došláplo na domácí metu.
Karloff zakončil angažmá u Monogramu šesti filmy s The Ape (1940). S Lugosim se objevil v komedii u RKO Zjistíš to (1941), poté odešel ke Columbii, kde natočil filmy Ďábel velí (1941) a The Boogie Man Will Get You (1941).
40. a 50. létaEdit
Arsenic and Old LaceEdit
Jako nadšený herec se v roce 1941 vrátil na broadwayské jeviště v původní inscenaci Arsenic and Old Lace, v níž hrál vraždícího gangstera rozzuřeného tím, že si ho často pletou s Karloffem. Frank Capra obsadil Raymonda Masseyho do filmu z roku 1944, který byl natočen v roce 1941, zatímco Karloff ještě vystupoval v této roli na Broadwayi. Producenti hry povolili natočení filmu podmíněně: film měl být uveden až po skončení produkce. (Karloff si svou roli zopakoval v televizi v antologickém seriálu The Best of Broadway (1955) a s Tonym Randallem a Tomem Bosleym v inscenaci Hallmark Hall of Fame z roku 1962. Hrál také v rozhlasové adaptaci produkované Screen Guild Theatre v roce 1946).
V roce 1944 podstoupil operaci páteře, aby se zbavil chronického artritického onemocnění.
Producent Val Lewton a další filmyRedakce
Karloff se vrátil k filmovým rolím ve filmu The Climax (1944), neúspěšném pokusu zopakovat úspěch Fantoma opery (1943). Více se líbil film Dům Frankenstein (1944), kde Karloff hrál zlotřilého doktora Niemanna a monstrum ztvárnil Glenn Strange.
Karloff natočil tři filmy pro producenta Vala Lewtona ve společnosti RKO: Zloděj těl (1945), jeho poslední společný film s Lugosim, Ostrov mrtvých (1945) a Bedlam (1946).
V rozhovoru s Louisem Bergem z Los Angeles Times z roku 1946 hovořil Karloff o své dohodě s RKO, spolupráci s Lewtonem a důvodech svého odchodu od Universalu. Karloff opustil Universal, protože se domníval, že franšíza o Frankensteinovi se již vyčerpala; díly série po Frankensteinově synovi byly béčkovými filmy. Berg napsal, že poslední díl, v němž se Karloff objevil – Frankensteinův dům – byl podle něj „‚monster clambake‘ se vším všudy – Frankensteinem, Drákulou, hrbáčem a ‚lidskou bestií‘, která v noci vyla. Bylo toho příliš. Karloff to považoval za směšné a řekl to.“ Berg vysvětlil, že herec měl „velkou lásku a úctu“ k Lewtonovi, který byl „mužem, který ho zachránil před živou mrtvolou a takříkajíc mu vrátil duši“.
PoválečnéEdit
Po válce popularita hororů poklesla a Karloff se začal věnovat jiným žánrům.
V komedii Dannyho Kaye Tajný život Waltera Mittyho (1947) se Karloff objevil v krátké, ale hlavní roli psychiatra Dr. Huga Hollingsheada. Režisér Norman Z. McLeod natočil sekvenci s Karloffem v maskérně Frankensteinova monstra, ale z hotového filmu byla vyškrtnuta.
Karloff se objevil ve filmu noir Lured (1947) a jako indián ve filmu Unconquered (1947). Vedlejší role měl ve filmech Dick Tracy Meets Gruesome (1947), Tap Roots (1948) a Abbott and Costello Meet the Killer, Boris Karloff.
V tomto období byl Karloff častým hostem rozhlasových pořadů, ať už to bylo účinkování v chicagské produkci Lights Out Arche Obolera (včetně epizody „Kočičí žena“) nebo parodování jeho hororové image s Fredem Allenem nebo Jackem Bennym. V roce 1949 byl hostem a hvězdou rozhlasového a televizního antologického seriálu Starring Boris Karloff pro vysílací síť ABC.
V roce 1950 se objevil jako zlotřilý kapitán Hook v Petru Panovi v divadelní muzikálové adaptaci, v níž účinkovala také Jean Arthurová.
Karloff se vrátil k hororům ve filmech Podivné dveře (1951) a Černý zámek (1952).
Nominován byl na cenu Tony za roli po boku Julie Harrisové ve filmu Skřivánci francouzského dramatika Jeana Anouilha o Johance z Arku, který byl reprízován v Hallmark Hall of Fame.
V průběhu 50. let se objevil v britské televizi v seriálu Plukovník March ze Scotland Yardu, v němž ztvárnil fiktivního detektiva Johna Dicksona Carra plukovníka Marche, který byl známý tím, že řešil zdánlivě nemožné zločiny. Christopher Lee se objevil po boku Karloffa v epizodě „At Night, All Cats are Grey“ vysílané v roce 1955. O něco později si Karloff s Leem zahrál ve filmu Krvavé chodby (1958).
Karloff se objevil ve filmu Abbott a Costello potkávají doktora Jekylla a pana Hyda (1952) a navštívil Itálii kvůli filmu Ostrovní monstrum (1954) a Indii kvůli filmu Sabaka (1954).
Karloff byl spolu s H. V. Kaltenbornem pravidelným účastníkem herního pořadu NBC Who Said That? vysílaného v letech 1948-1955. Později Karloff jako host pořadu NBC The Gisele MacKenzie Show zazpíval píseň „Those Were the Good Old Days“ z filmu Damn Yankees, zatímco Gisele MacKenzie předvedla sólo „Give Me the Simple Life“. V pořadu The Red Skelton Show hostoval Karloff spolu s hercem Vincentem Pricem v parodii na Frankensteina, kde Red Skelton hrál „Klem Kadiddle Monster“. Byl hostem a častou hvězdou antologického seriálu The Veil (1958), který nebyl nikdy vysílán kvůli finančním problémům produkujícího studia; kompletní seriál byl znovuobjeven v 90. letech 20. století.
Karloff natočil několik hororů na konci 50. let: Voodoo Island (1957), The Haunted Strangler (1958), Frankenstein 1970 (1958) (jako Baron) a Corridors of Blood (1958). V roli „šíleného vědce“ ve filmu Frankenstein 1970 jako baron Victor von Frankenstein II, vnuk původního stvořitele. Ve finále se ukáže, že zmrzačený baron propůjčil monstru svou vlastní tvář. Naposledy si Karloff nasadil masku monstra v roce 1962 pro halloweenskou epizodu televizního seriálu Route 66, v němž se objevili také Peter Lorre a Lon Chaney, Jr.
V tomto období moderoval a hrál v řadě televizních seriálů, včetně Thrilleru a Out of This World.
Přehrát média
American International Pictures (AIP)Edit
Karloff se objevil ve filmu Black Sabbath (1963) režiséra Maria Bavy. Pro Rogera Cormana a společnost American International Pictures (AIP) natočil film Havran (1963). Corman využil Karloffa ve filmu The Terror (1963), kde hrál barona, který zavraždil svou ženu. V roce 1964 se objevil ve filmu Bikini Beach (1964) studia AIP a větší roli měl ve filmech tohoto studia Komedie hrůzy (1964) režiséra Jacquese Tourneura a Zemři, příšero, zemři! (1965). Britská herečka Suzan Farmerová, která v tomto filmu hrála jeho dceru, později vzpomínala, že Karloff byl během natáčení odměřený „a nebyl tak okouzlující osobností, jak ho lidé vnímali“.
V roce 1966 se Karloff objevil také s Robertem Vaughnem a Stefanie Powersovou ve špionážním seriálu The Girl from U.N.C.L.E., v epizodě „The Mother Muffin Affair“ vystupoval Karloff v přestrojení za titulní postavu.
V témže roce hrál také indiánského mahárádžu v díle dobrodružného seriálu Divoký západ s názvem „The Night of the Golden Cobra“.
V roce 1967 hrál výstředního španělského profesora, který se považuje za Dona Quijota, v rozmarné epizodě seriálu I Spy s názvem „Mainly on the Plains“.
Karloffovým posledním filmem pro AIP byl Duch v neviditelných bikinách (1967).
GrinchEdit
V polovině 60. let zažil ve Spojených státech pozdní kariérní vzestup, když namluvil pro televizi natočený animovaný film dr. Seusse Jak Grinch ukradl Vánoce a také propůjčil hlas Grinchovi, ačkoli píseň „You’re a Mean One, Mr. Grinch“ nazpíval americký hlasový herec Thurl Ravenscroft. Film poprvé odvysílala televize CBS v roce 1966. Karloff později získal cenu Grammy za „Nejlepší nahrávku pro děti“ poté, co byla nahrávka komerčně vydána. Protože Ravenscroft (který se s Karloffem v průběhu jejich práce na seriálu nikdy nesetkal) nebyl za svůj příspěvek do filmu „Jak Grinch ukradl Vánoce!“ nijak oceněn, bylo jeho provedení písně často mylně připisováno Karloffovi.
Objevil se ve filmu Večírek šílených příšer? (1967) a hrál ve druhém celovečerním filmu britského režiséra Michaela Reevese Čarodějové (1966).
TargetsEdit
Karloff hrál ve filmu Targets (1968) režiséra Petera Bogdanoviche, kde se dva samostatné příběhy sbíhají v jeden. V jednom z nich narušený mladý muž vyvraždí svou rodinu a poté se vydává na vražednou dráhu. Ve druhém příběhu slavný herec z hororových filmů uvažuje o odchodu do důchodu a poté potvrdí své poslední vystoupení v autokině. Karloff hrál vysloužilého herce hororových filmů Byrona Orloka, který byl jen slabě maskovanou verzí sebe sama; Orlok čelil krizi na konci života, kterou vyřešil konfrontací se střelcem v autokině.
Poslední filmyEdit
Přibližně ve stejné době hrál odborníka na okultismus profesora Marshe v britské produkci s názvem The Crimson Cult (Prokletí karmínového oltáře, také 1968), což byl poslední Karloffův film, který byl uveden za jeho života.
Svou kariéru zakončil účinkováním ve čtyřech nízkorozpočtových mexických hororech: V následujících filmech: Ostrov hadích lidí, Neuvěřitelná invaze, Komnata strachu a Dům zla. Jednalo se o balíček s mexickým producentem Luisem Enriquem Vergarou. Karloffovy scény režíroval Jack Hill a natáčely se zády k sobě v Los Angeles na jaře 1968. Filmy pak byly dokončeny v Mexiku. Všechny čtyři filmy byly vydány posmrtně, poslední, Neuvěřitelná invaze, až v roce 1971, dva roky po Karloffově smrti. Kotel krve, natočený ve Španělsku v roce 1967 s Vivecou Lindforsovou v hlavní roli, byl rovněž uveden až po Karloffově smrti.
Při natáčení svých posledních filmů trpěl Karloff rozedmou plic. Fungovala mu už jen polovina jedné plíce a mezi záběry potřeboval kyslík.