JudaismusUpravit
El pochází z kořene slova, které znamená moc, sílu, sílu. Někdy se vztahuje k Bohu a někdy k mocným, když se používá k označení Boha Izraele, El je téměř vždy kvalifikován dalšími slovy, která blíže určují význam, který ho odlišuje od falešných bohů. Běžný titul Boha v hebrejské Bibli je Elohim (hebrejsky: אלהים). Kořen Eloach (אלה) se používá v poezii a pozdní próze (např, Kniha Jóbova) a končí mužskou plurálovou příponou „-im“ ים a vytváří tak slova jako ba`alim („majitel(é)“ a adonim („pán(é), pán(é)“), která mohou označovat i singulár.
V knize Exodus Bůh přikazuje Mojžíšovi, aby řekl lidu, že ho poslal ‚JÁ JSEM‘, a to je podle mojžíšské tradice uctíváno jako jedno z nejdůležitějších Božích jmen.
Mojžíš řekl Bohu: „Dejme tomu, že půjdu k Izraelitům a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců‘, a oni se mě zeptají: ‚Jak se jmenuje? Co jim tedy mám říci?“ Bůh Mojžíšovi řekl: „Jsem, kdo jsem. Tohle máš Izraelcům říct: ‚Já jsem mě k vám poslal‘.“ Bůh Mojžíšovi také řekl: „Řekni Izraelcům: ‚Hospodin, Bůh vašich otců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův – mě k vám poslal. To je mé jméno navěky, jméno, kterým mě budete nazývat od pokolení do pokolení“.
– Exodus 3,13-15
V Exodu 6,3, když Mojžíš poprvé mluvil s Bohem, Bůh řekl: „Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jsem se zjevoval jako El Šaddaj, ale nedal jsem se jim poznat pod svým jménem JHVH.“
JHVH (יהוה) je v judaismu vlastní jméno Boha. Ve starověkých hebrejských spisech se nepoužívaly samohlásky ani hlásky a původní vokalizace JHWH se ztratila.
Pozdější komentáře navíc naznačovaly, že pravá výslovnost tohoto jména je složena výhradně ze samohlásek, jako například řecké Ιαουε. To je však zpochybněno skutečností, že samohlásky byly v daném časovém období odlišeny pouze jejich samotnou absencí v důsledku absence výslovných samohlásek v hebrejském písmu. Výsledná náhrada vytvořená z polosamohlásek a glotál, známá jako tetragramaton, se běžně nesmí vyslovovat nahlas, a to ani při modlitbě. Zákaz zneužívání (nikoli používání) tohoto jména je hlavním předmětem příkazu nebrat Hospodinovo jméno nadarmo.
Místo vyslovování JHVH při modlitbě Židé říkají „Adonaj“ („Hospodin“). Halacha vyžaduje, aby vedlejší pravidla byla umístěna kolem hlavního zákona, aby se snížila možnost, že hlavní zákon bude porušen. Proto je běžnou náboženskou praxí omezit používání slova „Adonaj“ pouze na modlitbu. V rozhovoru mnoho Židů, i když nemluví hebrejsky, osloví Boha HaŠem (השם), což hebrejsky znamená „Jméno“ (objevuje se ve 3. Mojžíšově 24,11).
Téměř všichni ortodoxní Židé se zcela vyhýbají používání slov Jahve nebo Jehova na základě toho, že skutečná výslovnost tetragramatonu se ve starověku ztratila. Mnozí z nich používají výraz HaŠem jako nepřímý odkaz nebo místo něj používají „Bůh“ či „Hospodin“.
KřesťanstvíEdit
Někteří biblisté tvrdí, že JHWH se nejspíše vyslovovalo Jahve. Odkazy, jako je The New Encyclopædia Britannica, potvrzují výše uvedené tvrzení tím, že nabízejí další specifika k jeho (křesťanské) rekonstrukci z řeckých pramenů:
Raní křesťanští autoři, jako například Klement Alexandrijský ve 2. století, používali podobu jako Jahve a tvrdí, že tato výslovnost tetragramatonu nebyla nikdy skutečně ztracena. Také další řecké přepisy uváděly, že JHVH by se mělo vyslovovat Jahve.
Hebrejská teonyma Elohim a JHVH se většinou překládají jako „Bůh“, respektive „Hospodin“, ačkoli v protestantské tradici křesťanství se někdy používají osobní jména Jahve a Jehova. „Jehova“ se objevuje v Tyndaleské bibli, ve verzi krále Jakuba a v dalších překladech z tohoto i pozdějšího období. Mnoho anglických překladů Bible překládá tetragramaton jako LORD, čímž z psaného textu odstraňuje jakoukoli podobu JHVH a výrazně překračuje židovskou ústní praxi, kdy se při hlasitém čtení nahrazuje JHVH slovem Adonaj.
Anglické biblické překlady řeckého Nového zákona vykládají ho theos (řecky: Ο Θεός) jako Bůh a ho kurios (řecky: Ο Κύριος) jako „Pán“.
Ježíš (Iesus, Ješua) byl v pozdějších knihách hebrejské Bible a mezi Židy období Druhého chrámu běžnou alternativní formou jména יְהוֹשֻׁעַ („Jéšua“ – Jozue). Jméno odpovídá řeckému přepisu Iesous, z něhož pochází anglický přepis Jesus. „Kristus“ znamená v řečtině „pomazaný“ (Χριστός). Christos je řeckým ekvivalentem hebrejského slova Mesiáš; zatímco v angličtině bylo staré anglosaské Messiah-rendering hæland (léčitel) prakticky vyhlazeno latinským „Christ“, některé příbuzné výrazy jako heiland v nizozemštině a afrikánštině přežívají – také v němčině se slovo Heiland někdy používá jako odkaz na Ježíše, např, v církevních chórech).
V knize Zjevení v křesťanském Novém zákoně je citován Bůh, který říká: „Já jsem Alfa i Omega, První i Poslední, Počátek i Konec“. (Srov. Zj 1,8; 21,6 a 22,13)
Někteří kvakeři označují Boha jako Světlo. Jiný používaný termín je Král králů nebo Pán pánů a Pán zástupů. Mezi další křesťany používaná jména patří Starodávný, Otec/Abba, což je hebrejsky „Nejvyšší“, a hebrejská jména Elohim, El-Šaddaj, Jahve, Jehova a Adonaj. Abba (hebrejsky Otec) je v křesťanství běžně používaný výraz pro Stvořitele, protože tímto titulem Ježíš označoval Boha Otce.
Guđán je pragermánské slovo pro Boha. Zdědily ho germánské jazyky ve formě Gud v moderní skandinávštině, God ve fríštině, nizozemštině a angličtině a Gott v moderní němčině.
Deus je latinské slovo pro Boha. Zdědily ho románské jazyky ve slovech Deus v moderní portugalštině; Dios ve španělštině; Dieu ve francouzštině; Dio v italštině a Dumnezeu (z Domine Deus) v rumunštině.
Bog je slovo pro Boha ve většině slovanských jazyků. (V cyrilici: Бог; česky: Bůh; polsky: Bóg; slovensky: Boh). Výraz je odvozen od praslovanského *bogъ, které původně znamenalo „pozemské bohatství/bohatství; štěstí“, se sémantickým posunem k „rozdělovateli bohatství/štěstí“ a nakonec k „bohu“. Výraz mohl být původně výpůjčkou z íránských jazyků.
Shàngdì (上帝 pinyin shàng dì, doslova „Král nahoře“) se používá pro označení křesťanského Boha ve Standardní verzi Bible Čínské unie. Shén 神 (doslova „Bůh“, „duch“ nebo „božstvo“) převzali protestantští misionáři v Číně pro označení křesťanského Boha. V tomto kontextu se obvykle překládá s mezerou, “ 神“, aby se projevila úcta. Zhŭ a Tiānzhǔ 主,天主 (doslova „Pán“ nebo „Pán na nebesích“) jsou ekvivalentem slova „Pán“; tato jména se používají jako formální tituly křesťanského Boha v křesťanských církvích pevninské Číny.
Korejští katolíci také používají korejský kognát Tiānzhŭ, Cheon-ju (천주), jako primární označení Boha jak v rituálním/obřadním, tak v lidovém (ale hlavně rituálním/obřadním) kontextu. Korejští katolíci a anglikáni používají také příbuzné čínské Shàngdì (Sangje 상제), které však z velké části ustoupilo z běžného používání ve prospěch Cheon-ju. Nyní se však používá lidové Haneunim (하느님), tradiční korejské jméno pro Boha nebes. Korejští ortodoxní křesťané také používají Haneunim, ale ne Sangdže nebo Čon-džu, a s výjimkou anglikánů většina korejských protestantů vůbec nepoužívá Sangdže nebo Haneunim, ale Hananim (하나님), což vzniklo z pchjonganského nářečí pro Haneunim.
Mnoho vietnamských křesťanů také používá kognáty Shàngdì (očekává se, že distribuce v užívání je podobná jako u korejských křesťanů, přičemž anglikáni a katolíci používají kognáty Sangje v rituálních/obřadních kontextech a protestanti je nepoužívají vůbec), aby označili biblického Boha.
Filipínští katolíci hovořící tagalogem a další křesťané používají pro označení křesťanského božstva ve většině kontextů Maykapal (glosováno jako „stvořitel“) – epiteton původně používané pro předkoloniální nejvyšší božstvo Bathala. Ve spojení s jiným výrazem pro Boha (např. Panginoong Maykapal „Pán Stvořitel“, Amang Maykapal „Otec Stvořitel“) funguje jako deskriptor podobně jako přídavná jména v anglickém „God Almighty“ nebo latinském Omnipotens Deus.
Mezi národy Nguni v jižní Africe je znám jako Nkosi (zhruba glosováno jako „král“). Toto jméno je použito v knize Nkosi Sikelel‘ iAfrika.
Vyznavači rastafari nazývají Boha Jah, což je odvozeno od slova „Jehova“.
Baskické jméno pro křesťanského Boha je Jaungoikoa, glosované jako „Pán (jaun) shůry (goi)“. používá se také Jainko a malým písmenem jainko se označují ostatní bohové.Bylo navrženo, že jainko je zkrácenina Jaungoikoa, ale bylo také navrženo, že jainko je originál a Jaungoikoa je lidová etymologie. standardní baskická morfologie by měla *goiko jauna.
MormonismusEdit
V mormonismu je jméno Boha Otce Elohim a jméno Ježíše v jeho předvtěleném stavu bylo Jehova. Spolu s Duchem svatým tvoří božstvo: Bůh Otec, Ježíš Kristus a Duch svatý. Mormoni obvykle mluví o Bohu jako o „nebeském Otci“ nebo „Otci na nebesích“.
Ačkoli mormonismus považuje Otce, Syna a Ducha Svatého za tři různé bytosti, svým účelem jsou jedno a Bůh Otec (Elohim) je uctíván a veškerá sláva mu je vzdávána prostřednictvím jeho Syna, Ježíše Krista (Jehovy). Navzdory učení o Božství, které učí, že Bůh Otec, Ježíš Kristus a Duch Svatý jsou tři samostatné božské bytosti, mnozí mormoni (hlavní proud Svatých posledních dnů i jiní, například fundamentalistická Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů) považují svou víru za monoteistickou, neboť Kristus je prostředníkem, skrze nějž lidstvo přichází k Bohu Otci. Kniha Mormonova končí slovy „abychom se s vámi setkali před příjemnou mříží velkého Jehovy, věčného Soudce živých i mrtvých. Amen.“
Svědkové JehovoviEdit
Svědkové Jehovovi věří, že Bůh má pouze jedno charakteristické jméno, které ve Starém zákoně představuje Tetragrammaton. V češtině raději používají tvar Jehova. Podle svědků Jehovových jméno Jehova znamená „způsobuje, že se stává“.
Mezi texty, které se často uvádějí na podporu tohoto jména, patří Izajáš 42:8. „Jehova“ je podle svědků Jehovových jméno, které znamená „způsobuje, že se stává“: „Já jsem Jehova. To je mé jméno“, Žalmy 83:18: „Kéž lidé poznají, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí“ a Exodus 6:3: „Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jsem se zjevoval jako Bůh všemohoucí, ale s ohledem na své jméno Jehova jsem se jim nedal poznat.“
Ačkoli odpůrci víry kritizují jejich používání tvaru „Jehova“, svědkové Jehovovi se stále drží svého přesvědčení, že i když učenci dávají přednost výslovnosti „Jahve“, jméno Jehova dostatečně vyjadřuje myšlenku, která se skrývá za významem Božího jména v angličtině. Neodrazují sice od používání výslovnosti „Yahweh“, ale velmi zvažují dlouhou historii jména Jehova v anglickém jazyce a vidí, že dostatečně identifikuje Boží božskou osobu. Toto zdůvodnění je analogické s rozšířeným používáním Ježíše jako anglického překladu Yehoshua.
IslamEdit
Alláh – v arabštině znamená „bůh“ – je jméno Boha v islámu. Slovo Alláh používají Arabové různých náboženství již od předislámských dob. Konkrétně jej jako výraz pro Boha používali muslimové (arabští i nearabští) a arabští křesťané. Bůh má v islámu mnoho jmen, Korán říká (v překladu), že Mu patří nejlepší jména (Lahu Al-Asma‘ Al-Husna), příklady jsou Ar-Rahman (Úplně milosrdný), Ar-Rahim (Zvláště milosrdný). Kromě těchto arabských jmen mohou muslimové nearabského původu někdy pro označení Boha používat i jiná jména ve svých jazycích, například Khuda v perštině, bengálštině a urdštině. Tangri nebo Tengri se používalo v osmanské turečtině jako ekvivalent Alláha.
On je Alláh, kromě něhož není jiného božstva, Vědoucí neviditelného a dosvědčeného. On je zcela milosrdný, zvláště milosrdný. On je Alláh, kromě něhož není božstva, Vládce, Čistý, Dokonalý, Dárce víry, Dohlížející, Vznešený v moci, Vynucující, Nadřazený. Vznešený je Alláh nad vším, co s Ním spojují. On je Alláh, Stvořitel, Vynálezce, Tvůrce; Jemu patří nejlepší jména. Cokoli je na nebesích a na zemi, vyvyšuje Ho. A On je Vznešený v moci, Moudrý. (Překlad Koránu: Kapitola 59, verše 22-24)
SúfismusEdit
V Tasawwufu, vnitřní, mystické dimenzi islámu, se jako jména Boha používají Hu, Huwa (záleží na umístění ve větě) nebo persky Parvardigar. Zvuk Hu pochází z posledního písmene slova Alláh, které se uprostřed věty čte jako Alláhu. Hu znamená právě On nebo Zjevený. Slovo se výslovně objevuje v mnoha verších Koránu:
„La ilaha illa Hu“
– Al Imran:18
Baháʼí víraUpravit
V písmech Baháʼí víry je Bůh často označován různými tituly a přívlastky, například Všemohoucí, Všehoschopný, Všemocný, Všemoudrý, Nesrovnatelný, Milostivý, Pomocník, Všehoschopný a Vševědoucí. Baháʼí věří, že největší Boží jméno je „Všeslavný“ nebo arabsky Bahá. Bahá je základním slovem následujících jmen a frází: pozdrav Alláh-u-Abhá (Bůh je Všeslavný), zvolání Yá Bahá’u’l-Abhá (Ó ty Slávo Nejslavnější), Bahá’u’lláh (Sláva Boží) a Baháʼí (Následovník Všeslavného). Ty jsou vyjádřeny v arabštině bez ohledu na používaný jazyk (viz symboly Baháʼí). Kromě těchto jmen se Bůh oslovuje v místním jazyce, například Ishwar v hindštině, Dieu ve francouzštině a Dios ve španělštině. Baháʼí věří, že Bahá’u’lláh, zakladatel Baháʼí víry, je „úplným ztělesněním jmen a vlastností Boha“.
MandaeismusUpravit
Mandaeisté věří v jednoho Boha zvaného Hayyi Rabbi (Velký život nebo Velký živý Bůh). Mezi další používaná jména Boha patří Mare d’Rabuta (Pán velikosti), Mana Rabba (Velká mysl), Melka d’Nhura (Král světla) a Hayyi Qadmaiyi (První život).