Tento článek se zabývá riziky pro člověka spojenými s doporučeným používáním veterinárních antiparazitik u domácích zvířat, tj. nikoliv v případech, kdy jsou neoprávněně používána u člověka nebo člověk jinak přichází do kontaktu s jejich nadměrným množstvím. Věřte nebo ne, ale mezi stovkami dotazů, které dostávám od návštěvníků těchto webových stránek, jsem byl několikrát požádán o doporučení, jak používat veterinární antiparazitika u lidí, a to i u dětí.
Mnohá veterinární vnější antiparazitika (ektoparazitika) obsahují účinné látky používané v zemědělství nebo hygienické pesticidy, zatímco většina vnitřních antiparazitik (především anthelmintik) obsahuje účinné látky, které se v zemědělství nepoužívají. Nicméně rizika intoxikace pro člověka jsou srovnatelná a bezpečnostní opatření, která je třeba dodržovat, jsou v podstatě stejná pro všechny druhy veterinárních antiparazitik, ať už se používají také jako pesticidy, nebo ne.
Je užitečné vědět, že ani veterinární antiparazitika, ani žádné zemědělské pesticidy nejsou před uvedením na trh testovány na lidech, aby se zjistila jejich toxicita pro člověka. Až do 80. let 20. století některé země povolovaly testy na dobrovolných lidech, ale z etických důvodů to bylo téměř všude zakázáno. Jedinou významnou výjimkou je několik účinných látek, které jsou schváleny pro použití i v humánních léčivých přípravcích.
Před uvedením jakéhokoli antiparazitika na trh se jeho potenciální toxicita pro člověka a rizika pro člověka spojená s jeho použitím na zvířatech extrapolují ze studií toxicity provedených na laboratorních zvířatech (většinou potkanech, myších, králících a psech). Hodně se diskutuje o tom, zda jsou takové extrapolace vědecky přijatelné, protože je známo, že mezi lidmi a laboratorními zvířaty existují značné fyziologické rozdíly. A je známo, že některé účinné látky jsou pro některá domácí zvířata toxické, zatímco pro jiná jsou zcela neškodné, např. některé syntetické pyretroidy, které jsou velmi dobře snášeny psy, lidmi a hospodářskými zvířaty, jsou toxické pro kočky. To se však prozatím pravděpodobně nezmění a toxicita nových veterinárních přípravků pro člověka se bude i nadále extrapolovat na základě testů na laboratorních zvířatech. Mimo jiné proto, že provádění testů na lidech, pokud by bylo opět povoleno, by bylo velmi nákladné než testy na laboratorních zvířatech. Jen velmi málo společností by bylo schopno nebo ochotno takové investice provádět: veterinární trh je na to prostě příliš malý.
Dá se z toho vyvodit, že o toxicitě veterinárních antiparazitik pro člověka nemáme v podstatě žádnou představu? Před zavedením nové účinné látky se vlastně téměř nic pořádně neví, ale regulační orgány obvykle získají dostatek údajů pro závěr, že správné použití takového přípravku nenese pro člověka žádná významná rizika nebo že přínosy jeho použití převažují nad možnými riziky spojenými s jeho správným použitím u domácích zvířat. Nepředpokládá se, že je za všech okolností neškodný, ale předpokládá se, že bude bezpečný, pokud se bude používat správně: sebevražda, nehoda nebo vážná nedbalost se obvykle neuvažují.
Po uvedení na trh se znalosti postupně získávají na základě zkušeností. Jakmile je přípravek použit u milionů zvířat miliony uživatelů, začnou být regulačním orgánům hlášeny případy nežádoucích účinků u lidí po správném použití na zvířatech. Ty přehodnotí své předchozí odhady a v případě potřeby změní doporučení pro použití, nebo dokonce zruší registraci. Pokud nejsou po letech používání hlášeny žádné nebo jen velmi málo případů nežádoucích účinků u lidí, lze obvykle dojít k závěru, že přípravek je při správném používání přiměřeně bezpečný. Čím déle je přípravek na trhu, tím méně je pravděpodobné, že se objeví podstatné bezpečnostní problémy. To však platí pouze pro akutní intoxikace, nikoli pro chronickou toxicitu. Nelze vyloučit, že účinná látka s nízkou akutní toxicitou vykazuje vysokou chronickou toxicitu nebo způsobuje rakovinu po letech opakované nízké expozice. Často jsou zapotřebí desítky let používání, než se takové případy objeví.
Jako obecné pravidlo platí, že antiparazitika, která se podávají na kůži (lokální podání) domácího zvířete a impregnují jeho srst, mohou s větší pravděpodobností způsobit nepozorovanou nebo neočekávanou expozici osob, které jsou v úzkém kontaktu s ošetřenými zvířaty, než antiparazitika, která se podávají perorálně nebo injekčně. Tak je tomu např. u spot-ons a šamponů, mýdel, sprejů apod. pro použití u domácích zvířat nebo u pour-ons, namáčecích a rozprašovacích kapalin nebo prachů pro použití u hospodářských zvířat nebo koní.
Rizika pro člověka spojená s „běžným používáním“ veterinárních antiparazitik jsou tří hlavních typů:
- Akutní intoxikace
- Chronická intoxikace
- Alergie
Akutní intoxikace
Akutní intoxikace je obvykle důsledkem náhodné expozice (požití, kontakt, vdechnutí) vysokému množství přípravku v krátkém časovém období (hodiny, dny). K tomu může dojít např. pokud si někdo splete antiparazitikum s přípravkem pro domácnost nebo pokud se rozbije nádoba a její obsah se vylije na ruce, nohy apod. Nebo může pracovník na farmě spadnout do ponoru naplněného přípravkem proti klíšťatům. Co se v takových případech stane, silně závisí na inkriminované účinné látce a na míře expozice, tj. na dávce. U většiny dospělých a zdravých lidí může taková náhodná expozice antiparazitárním přípravkům vyvolat nějaký druh nežádoucích reakcí, ale obvykle jsou většinou přechodné a neohrožují život. Děti, těhotné ženy, staré nebo jinak oslabené osoby však mohou takovými náhodnými expozicemi trpět více.
Zvláště rizikové jsou koncentráty, například ty, které se používají k namáčení nebo postřiku hospodářských zvířat, koní nebo domácích mazlíčků a které se musí před podáním ředit, zejména ty, které obsahují organofosfáty nebo karbamáty. Tyto sloučeniny jsou obzvláště škodlivé a manipulace s takovými přípravky před použitím může snadno vést k nadměrné expozici.
Kromě rizika otravy nesou některá antiparazitika další rizika, protože thy mohou být dráždivá (např. pro oči nebo dýchací cesty), žíravá, hořlavá atd.
Je velmi důležité si uvědomit, že nebezpečnost antiparazitika nemá nic společného s jeho vůní nebo barvou. To, zda přípravek zapáchá nebo ne, zda je tmavý nebo čirý, je pro jeho bezpečnost zcela irelevantní. Změny v aspektu nebo zápachu přípravku po jeho zakoupení však mohou znamenat zhoršení kvality přípravku, které může zvýšit jeho toxicitu, a to jak pro člověka, tak pro domácí zvířata.
Chronická intoxikace
Chronická intoxikace je výsledkem opakované expozice (požití, kontakt, inhalace atd.) relativně nízkým dávkám drogy během dlouhého časového období (měsíce, roky), která způsobuje postupné poškození a vede k více či méně závažným účinkům.
Chronická otrava nemusí způsobit žádné viditelné příznaky po celé roky, a tak zůstává nepovšimnuta, dokud není příliš pozdě a poškození se nestane nevratným. Může se také stát, že nízké toxické účinky, které by zdravému člověku neublížily, zhorší stav nemocného nebo jinak oslabeného člověka, protože jeho organismus již není schopen zvládat příliš mnoho výzev.
Všeobecně platí, že u účinných látek veterinárních antiparazitik, které jsou na trhu již desítky let a zůstávají na něm, existuje dostatek zkušeností, aby bylo možné se domnívat, že riziko chronické otravy je po správném použití pro normálního zdravého člověka velmi nízké. Ale u novějších účinných látek uvedených na trh v posledních letech (např. afoxolaner, fluralaner, pyriprol, monepantel atd.) je méně známo o jejich potenciální dlouhodobé toxicitě pro člověka nebo pro domácí zvířata.
Taková dlouhodobá expozice pro člověka může nastat např. u psů nebo koček, kteří jsou v tropických a subtropických oblastech ošetřováni měsíčními spot-ony proti blechám během téměř celého roku. Děti nebo dospělí, kteří si intenzivně hrají nebo jsou jinak v těsném fyzickém kontaktu s ošetřenými domácími zvířaty, mohou být dlouhodobě vystaveni nízkým dávkám. Jezdci nebo ošetřovatelé koní pravidelně ošetřovaných pour-ony na ochranu před mouchami mohou být rovněž vystaveni nízkým dávkám během několika měsíců. Totéž platí pro pracovníky ve velkochovech, kteří tráví většinu času máčením nebo postřikem hospodářských zvířat, nebo pro profesionální máčkače nebo střihače ovcí, kteří jsou při své práci denně v úzkém fyzickém kontaktu s ošetřenými zvířaty nebo dokonce přímo s antiparazitárním léčivem. Může se to stát také pracovníkům ve výrobních závodech nebo ve výrobnách antiparazitárních přípravků nebo tam, kde se tyto přípravky skladují. Za normálních okolností je většina přípravků bezpečná pro použití a manipulaci, pokud jsou přísně dodržována bezpečnostní opatření. Tato opatření je však někdy obtížné nebo nepohodlné dodržovat (např. používání rukavic, masek nebo gumových bot, velmi horkým počasím apod.).
Bezpečnost některých antiparazitárních máčecích přípravků pro profesionální ovčáky a střihače ovcí chronicky vystavené působení těchto přípravků byla v 90. letech 20. století intenzivně diskutována a zkoumána v několika tradičních ovčáckých zemích (např. v Austrálii a Velké Británii). Mnoho těchto profesionálů po léta hlásilo takzvanou „chřipku při máčení ovcí“, charakterizovanou bolestmi hlavy, příznaky podobnými chřipce, nevolností, poruchami vidění atd. zejména za horkého počasí po máčení. A zvýšený počet sebevražd mezi chovateli ovcí byl rovněž spojován s používáním ovčích dipů, stejně jako takzvaný „syndrom chronické únavy“ (CSI). Přípravky podezřelé ze způsobení těchto problémů jsou především organofosfáty, které se k máčení ovcí široce používaly až do 90. let 20. století. Vyšetřování různých orgánů vedlo nejprve k mnohem přísnějším bezpečnostním opatřením a omezením likvidace, která používání těchto přípravků silně omezila. Později je ve velké míře nahradily moderní a bezpečnější přípravky.
Jídlo obsahující rezidua antiparazitik
Jedná se o zvláštní případ chronické expozice nízkému množství antiparazitika. V současné době většina potravin rostlinného nebo živočišného původu, ať už průmyslových nebo domácích, obsahuje rezidua chemických sloučenin, veterinárních léčiv, pesticidů na plodiny, látek kontaminujících vodu atd. Klíčovou otázkou není, zda obsahují rezidua, ale zda tato rezidua překračují limity považované za bezpečné, které stanovily regulační orgány. Ve většině vyspělých zemí jsou všechny druhy potravin, včetně živočišných komodit, pravidelně kontrolovány na přítomnost nelegálních reziduí a obvykle to, co je průmyslově zpracováno, je pro spotřebitele zcela čisté a bezpečné. Chronická konzumace nadměrných a škodlivých chemických reziduí v potravinách je tedy pro většinu spotřebitelů spíše nepravděpodobná
To, co se však vyrábí tradičním způsobem nebo pro vlastní spotřebu ve venkovských oblastech (mléko, sýry, máslo, uzeniny atd.), tyto kontroly často obchází a nadměrná rezidua se mohou vyskytovat a zůstat nepovšimnuta. V důsledku toho se ve venkovských oblastech, zejména v méně rozvinutých zemích, může chronická konzumace nadměrných reziduí stát problémem.
Je zřejmé, že problém nežádoucích reziduí v potravinách není specifický pro veterinární antiparazitika používaná na hospodářská zvířata, ale ještě více se týká pesticidů na plodiny. Příležitostná (tj. nikoli opakovaná) konzumace potravin, které obsahují vyšší než schválená rezidua, není pro zdravého člověka téměř nikdy vůbec škodlivá.
Dobře zdokumentovaným případem neočekávaných nelegálních reziduí je kontaminace živočišných produktů (mléko, sýry, máslo, uzeniny atd.), a dokonce i lidského mléka nadměrnými rezidui některých organochlorových látek (DDT, lindan, dieldrin), a to i několik let po oficiálním stažení těchto přípravků z používání u potravinových zvířat nebo plodin. Na jedné straně mají organochlorové látky tendenci se v potravním řetězci hromadit a trvá roky, než zcela vymizí. Protože však některé z těchto přípravků zůstaly schváleny pro použití na nepotravinářských komoditách po mnoho let, nelze vyloučit jejich nezákonné použití na potravinových zvířatech nebo plodinách.
Je nepravděpodobné, že by konzumace nadměrného množství reziduí způsobila u lidí viditelné příznaky nežádoucích reakcí. Pokud vůbec, může dojít k mírné chronické intoxikaci, která je u zdravých lidí nepravděpodobná a těžko rozpoznatelná, protože většina takových nadměrných reziduí v potravinách zůstává nepovšimnuta.
Alergie
Alergie jsou zvláštním případem, protože v podstatě nejsou způsobeny toxicitou léčiva, ale spíše nepředvídatelnou individuální imunologickou reakcí daného člověka. U člověka se může vyvinout alergie téměř na všechno: přírodní nebo syntetická vlákna, mnoho druhů potravin, živočišné a rostlinné produkty všeho druhu (chlupy, peří, pyl atd.). A tak mohou antiparazitika vyvolat alergické reakce i u lidí, ale takové alergie jsou ve většině případů spíše neobvyklé a nepředvídatelné.
Neexistují nicméně žádné vědecké důkazy o tom, že by veterinární antiparazitika nesla zvlášť vysoké riziko vyvolání alergií u lidí. Zatímco je dobře známo, že kontakt s některými veterinárními parazity může skutečně vyvolat alergie u lidí, např. roztoči u kuřat, klíšťata u skotu atd. Alergickou reakci na veterinární antiparazitika však nelze vyloučit. Pokud k ní dojde, jediným dlouhodobým řešením je přestat jej používat.
Základní nouzová opatření
Na etiketě všech škodlivých přípravků by měla být uvedena ochranná opatření, která musí uživatelé dodržovat, aby zabránili otravě, a také nouzová opatření pro případ, že k ní dojde. U několika pesticidů je známo antidotum (např. u organofosfátů je antidotem atropin), ale vždy by ho měl podávat lékař, protože antidotum může být samo o sobě také toxické, pokud je podána nadměrná dávka. U většiny účinných látek veterinárních antiparazitik však žádné antidotum není známo a léčba se musí zaměřit na symptomatická a podpůrná opatření.
Ve většině případů je nutností co nejdříve dopravit otrávenou osobu do nemocnice nebo zavolat toxikologické středisko či lékaře. Zdravotnickému personálu by měla být ukázána etiketa nebo obal výrobku; znalost toho, o jaké konkrétní účinné látky se jedná, bude nebo více pomůže určit, zda je k dispozici protilátka, a také to, jaká léčba je vhodnější.
Základní opatření k prevenci intoxikací
Je velmi důležité, abyste antiparazitika (jakákoli léčiva!) vždy uchovávali v původních obalech s originální etiketou. Tím se zabrání záměně s jinými chemickými látkami nebo léky a umožní se informovat zdravotnický personál.
Je nanejvýš důležité používat všechny ochranné pomůcky uvedené na etiketě přípravku (např. ochranné brýle, rukavice, masky atd.), zejména při manipulaci s koncentráty, které je třeba před podáním naředit, jako jsou ty, které se používají k namáčení nebo postřiku hospodářských zvířat, koní nebo domácích zvířat. Mohou obsahovat organofosfáty nebo karbamáty, které mohou být poměrně toxické nebo značně dráždivé. Při postřiku nebo podávání rozprašovačů hospodářským zvířatům a koním by měly být vždy používány ochranné rukavice a nikdy by neměly být aplikovány proti směru větru nebo ve špatně větraných vnitřních prostorách, protože se tím zvyšuje riziko vdechnutí toxické mlhy.
Všechna veterinární antiparazitika musí být uchovávána mimo dosah dětí a nikdy nesmí být skladována společně s potravinami nebo v místech, kde se potraviny zpracovávají (kuchyně, lednice atd.), kde si je děti i dospělí mohou snadno splést s potravinami. Z podobných důvodů by veterinární antiparazitika neměla být nikdy uchovávána společně s humánními léčivými přípravky.
Pro další bezpečnostní opatření a opatření si přečtěte etiketu přípravku nebo se zeptejte svého lékaře.