jeho San Francisco Giants na stadionu ve Scottsdale. (AP Photo/Tony Avelar)
ASSOCIATED PRESS
Barry Bonds je muž, který je smířený s tím, kým je a kde se ve svém životě nachází.
Bývalému hráči San Francisco Giant a historickému lídrovi Major League Baseball v počtu homerunů to trvalo jen do jeho 55 let. Jako zaměstnanec svého bývalého klubu je ve městě pět dní v roli slavnostního trenéra.
„Už si nelámu hlavu nad věcmi, které nepotřebuji zaobírat,“ řekl během téměř hodinového rozhovoru mezi čtyřma očima v neděli ráno před novou klubovnou Giants na stadionu ve Scottsdale. „Já to nedělám. Jinak byste byli ve stresu. Celý den byste si povídali sami se sebou, byli byste naštvaní. Já se v životě nepotřebuju kvůli ničemu zlobit.“
„Mám pro co žít.“
Bonds hrál naštvaně. Poslední rozhněvaný člověk, abych tak řekl. Černobílooranžový dres si však neoblékl od roku 2007, kdy mu Giants bez okolků oznámili, že jeho služby už nebudou potřebovat.
Jako volný hráč se pak během následujících dvou sezón dozvěděl od dalších 29 klubů MLB, že o něj také nestojí.
Bonds si myslel, že se proti němu kluby domluvily, a podal stížnost, kterou nakonec prohrál. Zdálo se, že arbitr Bondsovi věří, ale nedokázal najít kouřící zbraň, která by jeho tvrzení podpořila.
Bonds byl naštvaný. Tak naštvaný, že ve skutečnosti nikdy nepodal komisařskému úřadu dokumenty o odchodu do důchodu. Lídr všech dob se 762 homeruny v kariéře a 73 během sezony 2001 nikdy neodešel do důchodu.
Po osmi letech na hlasovacím lístku spisovatelů pro Národní baseballovou síň slávy měl Bonds v posledním průzkumu 60,7 %. Zbývají mu dva roky volitelnosti a vzhledem k tomu, že na tomto hlasovacím lístku není žádný renomovaný hráč, který by byl poprvé zvolen později, měl by mít letos nejlepší příležitost.
V ročníku 2021 si Bonds vždy myslel, že by mohl mít největší šanci. Každý kandidát potřebuje 75 %. V Bondsově případě mu letos chybělo 57 hlasů.
„Nevím,“ odpověděl na otázku. „Ani nevím, B. Vy máte první a poslední slovo. Dávám si velký pozor na to, co tam už dávám.“
Může to být vysoký úkol. Sedminásobný nejužitečnější hráč Národní ligy se spolu s nadhazovačem Rogerem Clemensem stal tváří steroidové éry.
Bonds nikdy neprošel dopingovým testem. Po desetiletém boji u devátého obvodního odvolacího soudu byl zproštěn obvinění, nejprve soudem nižší instance z křivé výpovědi o užívání léků zvyšujících výkonnost a později z maření výkonu spravedlnosti.
Další borci podezřelí z užívání PED už byli do Síně zvoleni – Mike Piazza, Ivan Rodriquez, Jeff Bagwell. Ti, kteří měli z hráčů užívajících steroidy prospěch, jako manažeři Joe Torre, Bobby Cox a Tony La Russa, byli rovněž zvoleni. Stejně tak komisař Bud Selig, který celé éře předsedal.
Není to nijak zvlášť spravedlivé, říká tento volič, který Bondse zařadil na svůj hlasovací lístek ve všech osmi případech, kdy měl nárok na vstup do Síně slávy, a učiní tak i v posledních dvou letech.
Ale život není spravedlivý, pochopil Bonds. Dříve se zlobil, že s ním oprávnění členové Baseball Writers‘ Association of America zacházejí jako se Síní slávy. Rozhovory během posledních osmi let jsou toho důkazem.
Teď už ne. Jak se dostal do tohoto bodu? Jak se zbavil všeho toho hněvu?“
„Čas, když máte volno,“ řekl. „Teď mám na výběr. Tehdy jsem na výběr neměl a nikdo mi nepomáhal. Když jsem se chystal na rekord, řekl jsem, že mi nevadí dělat rozhovory, ale mohlo by to být na určitém místě a mohl bych tam jít na svých deset minut, ale aspoň se připravit na zápas?
„Nemusím mít u skříňky hromadu pisálků. Nemůžu si sundat tričko. Nemůžu se obléknout. Ale oni říkali, že s nimi nemůžou hnout. Spisovatelé mají právo tam být. Tak to prostě je.“
To byl vždycky podvod. Když Pete Rose pronásledoval Tye Cobba v historickém prvenství v počtu hitů, pořádali Cincinnati Reds pro Rose tiskové konference před každým zápasem i po něm. Totéž později, když byl Rose pod drobnohledem kvůli sázení na baseball a předtím, než padlo kladivo jeho doživotní suspendace.
Tak se Rose mohl věnovat přípravě na zápasy.
Byl jsem svědkem obou běhů za rekordem. Giants odmítli udělat cokoli, aby vyšli vstříc Bondsovi, který se často na média obořil s ohledem na kolidující tlaky v osobním životě, probíhající vyšetřování BALCO a honbu za rekordem Hanka Aarona v počtu homerunů.
„Byli jste tam a viděli jste, co se stalo,“ řekl Bonds. „Jen bych si přál, aby mi někdo pomohl. Slyšeli jste mě to říkat už tisíckrát. Jen bych si přál, aby měli někoho, kdo by mi to usnadnil. Když jsem přišel na hřiště, myslel jsem jen na baseball. Utrhl bych vám hlavu. Chtěl jsem se připravit, být připravený. Nechtěl jsem, aby mě někdo obtěžoval. Chtěl jsem jen jít ven a předvést výkon.“
„Jsem introvertní typ člověka, který chce být sám. Je to těžké. Někteří lidé jsou v tom dobří. Mně to nešlo. V tomhle scénáři jsem nebyl dobrý. Byl jsem psychicky vyčerpaný. Není na koho svalovat vinu. Bylo to tak, jak to bylo. Mohl jsem to zvládnout lépe. Mohl jsem kvůli tomu být lepším člověkem.“
Ale to bylo tehdy a tohle je teď. Trvalo to snad celý život, než pochopil, co se stalo, a teď změnil své vzorce chování.
Téměř 60 minut tam seděl a tiše mluvil, na tváři široký úsměv. Hodně se smál. Dva staří přátelé si znovu povídali o starých časech. S pomocí svých tří dospělých dětí, kamarádů cyklistů a své matky prozřel.
„Myslím, že prostě přišel čas a zrání,“ řekl. „Měl jsem spoustu rozhovorů se spoustou lidí. Když dostanete doživotní trest od některých lidí, kteří vám prostě chtějí dát trest smrti, nedá se s tím nic dělat. Prostě s tím žijete. Nemůžete se zavděčit všem.“
„Už si to neberu osobně.“
.