Milujete se přitulit k miláčkovi a pomuchlovat se? To je romantické, ale – pozor, spoiler – líbání může být nechutná a nebezpečná činnost.
Při líbání si páry podle jednoho účetnictví vymění 9 mililitrů vody, 0,7 miligramu bílkovin, 0,18 mg organických sloučenin, 0,71 mg tuků a 0,45 mg chloridu sodného spolu s 10 miliony až 1 miliardou bakterií. Mnoho patologických organismů se může přenášet kontaktem z úst do úst, včetně těch, které způsobují nachlazení a jiné respirační viry, herpes simplex, tuberkulózu, syfilis a streptokoka.
Tato poslední část nezní příliš romanticky, ale romantika má jen velmi málo společného s tím, proč nás jako druh tento velmi intimní kontakt přitahuje. Lidé jsou biologicky poháněni k tomu, aby k sobě tiskli obličeje a třeli si nosy nebo se dotýkali rty či jazyky.
Líbání je ve své nejzákladnější podobě pářící chování, zakódované v našich genech. Převážnou většinu těchto genů sdílíme se savci, ale pouze lidé (a příležitostně naši blízcí příbuzní primáti, jako jsou šimpanzi a bonobové) se líbají.
Důvod líbání je však stále většinou záhadou, a to i pro vědce, kteří se studiem tohoto chování zabývají desítky let. Nelze říci, co je převažujícím faktorem: zda to, že se lidé líbají kvůli psychické přitažlivosti, nebo kvůli podvědomé touze spářit se s vybraným líbajícím. S největší pravděpodobností jde o kombinaci obojího. „Nemůžete mít psychologii bez biologického mozku,“ říká Rafael Wlodarski, který velkou část své kariéry zasvětil filematologii – vědě o líbání.
Wlodarski, postdoktorand výzkumné skupiny sociální a evoluční neurovědy Oxfordské univerzity, zjistil, že líbání pomáhá heterosexuálům při výběru partnera. Zejména ženy si líbání cení již v raném věku. Sliny jsou plné hormonů a dalších sloučenin, které mohou poskytnout způsob, jak chemicky posoudit vhodnost partnera – to je biologický zásah mozku.
Ženy také častěji tvrdí, že první polibek by mohl být rozhodující pro výběr partnera. Může biologický pud překonat dojem, že váš vyvolený špatně líbá? Wlodarski říká, že je těžké tyto dvě věci oddělit, ale že „bych si troufl odhadnout, že pokud si někdo myslí, že někdo špatně líbá, je to proto, že jeho vůně nebyla správná,“ říká. Ženy musí být vybíravější, protože při špatném rozhodnutí o páření čelí větším důsledkům – například tomu, že budou muset devět měsíců nosit dítě, říká Wlodarski.
Líbání v heterosexuálních vztazích – jak u mužů, tak u žen, ale zejména u žen – také upevňuje intimní pouto po dobu trvání vztahu, říká Wlodarski. Zajímavé je, že Wlodarski a jeho kolegové z Oxfordu zjistili, že lidé, kteří se líbají častěji, se zdají být ve svých vztazích šťastnější a spokojenější, zatímco frekvence pohlavního styku na tom nic nezměnila.
Wlodarski říká, že doufá, že se mu podaří zjistit, proč se lidé díky líbání cítí více svázáni. To je jedna z mnoha nezodpovězených otázek týkajících se líbání – a to pouze u heterosexuálů. Říká, že vědci se teprve pokoušejí porozumět chování při líbání u homosexuálů. „Je to další úroveň složitosti.“
A co nesexuální líbání? I když nemusí jít o prostředek k páření, přesto pravděpodobně vzniklo z tohoto biologického imperativu, říká Wlodarski. Polibek na tvář je evoluční modifikace, která se projevila ve větších a složitějších společnostech, kde je projevem úcty nebo obdivu.
Ne každá kultura si potrpí na plnohodnotné líbání na ústa oživené potulným jazykem. Zdá se, že to je moderní a západní konvence, snad z posledních 2 000 let, říká Wlodarski. Studie publikovaná v roce 2015 zjistila, že méně než polovina zkoumaných kultur se věnuje romantickému, sexuálnímu líbání.
Existují důkazy – přinejmenším z písemné historie – že v minulosti bylo líbání především vzájemným třením obličeje nebo nosu, případně i čicháním v těsné blízkosti. V hinduistických védských textech v sanskrtu bylo líbání popisováno jako vdechování duše toho druhého.
Tak to zní opravdu romanticky.
Je řada na vás, abyste se zeptali Smithsoniana
.