6 příznaků pasivně-agresivního chování

Říkejte tomu nepřátelská spolupráce, přikrášlené nepřátelství nebo poddajná defiance. Nazývejte to vším výše uvedeným. Spolu s těmito synonymními výrazy je termín pasivní agrese oxymóronem. Pasivně-agresivní chování nestřídá pasivní chování a agresivní chování, ale spíše je kombinuje současně do jednoho chování, které je pro ostatní matoucí a dráždivé.

Pasivně-agresivní chování existuje po celém světě a na všech socioekonomických úrovních. Je to záměrný a maskovaný způsob vyjadřování skrytých pocitů hněvu. Pasivní agrese zahrnuje různé způsoby chování, jejichž cílem je vrátit druhému člověku úder, aniž by ten druhý rozpoznal skrytý hněv. Z dlouhodobého hlediska může být pasivní agrese destruktivní, protože vztahy s pasivně agresivní osobou se stávají matoucími, odrazujícími a nefunkčními.

Pasivní agrese je často motivována strachem člověka z přímého vyjádření hněvu. Pasivně agresivní člověk se domnívá, že život se jen zhorší, pokud se ostatní lidé dozvědí o jeho hněvu, a proto vyjadřuje hněv nepřímo. Mezi šest nejčastějších způsobů chování, jimiž lidé nepřímo vyjadřují svůj hněv, patří:

1. Slovní popírání hněvu. Na otázku: „Jste rozzlobený?“ pasivně agresivní člověk téměř vždy odpoví: „Ne“. Protože se necítí dobře při hněvu nebo konfliktu, verbálně tyto emoce popírají jako způsob života. Přesto jejich vnější chování často prozrazuje, co v sobě dusí.

2. Stahování se a trucování. Ačkoli přímé přiznání svých hněvivých pocitů je příliš nepříjemné, pasivně agresivní člověk dává najevo své skutečné emoce prostřednictvím chování, jako je stažení se, trucování a používání mlčení. Pasivně agresivní osoby jsou často popisovány jako „zádumčivé“ nebo „tiše manipulativní“ pro způsob, jakým ovládají emocionální klima v místnosti, aniž by pronesly jediné slovo.

3. Způsobují, že ostatní nakonec vybuchnou. Pasivně agresivní osoba vám sice nechce říct, jak se cítí, ale chce, abyste věděli, jak se cítí – z první ruky. Charakteristickým rysem pasivně-agresivního člověka je jeho schopnost vyvolat v ostatních pocity, které vnitřně prožívá, a přimět ostatní, aby tento hněv hráli za něj. Příkladem může být např:

Matka:

Matka: Je čas vypnout televizi a začít dělat domácí úkoly: (Matka vejde do pokoje a naváže oční kontakt s dcerou) Zlato, slyšela jsi mě? Tvých patnáct minut vypršelo. Je čas vypnout televizi a začít dělat domácí úkoly.

Dítě: DOBŘE.

Matka: (o 5 minut později znovu vstoupí do pokoje a vidí, že se dítě nepohnulo z místa) Vypínám televizi. Prosím, začni si dělat domácí úkoly.

Dítě: Dobře. Udělám to.“

Matka: (O dalších 5 minut později znovu vstoupí do pokoje a vidí, jak dítě roluje na telefonu. Matka začne křičet). Kolikrát ti mám říkat, abys začal dělat domácí úkoly? Teď mi dej svůj telefon a nevracej se dolů, dokud nebudeš mít všechnu práci hotovou. Už mě nebaví ti pořád připomínat, že máš být zodpovědný!“

Dítě: „Mami! Ježíšmarjá, mami. Uklidni se. Proč se vždycky kvůli něčemu tak rozčiluješ? Už jsem si ve škole dodělala úkoly.

4. Otevřeně spolupracovat, ale skrytě nespolupracovat. Stejně jako ve zcela běžném příkladu výše pasivně agresivní osoby často slovně vyhoví požadavku (např. „Dobře, vyhovím“), ale chováním jeho splnění odkládají. Když už pasivně-agresivní osoba vyhoví, má tendenci plnit úkoly neefektivně nebo pod přijatelnou úroveň (např. nečitelné písmo, napůl vyprázdněná myčka, čisté prádlo ponechané zmačkané v sušičce, nedodržení termínů v práci).

5. Pasivně-agresivní osoba má tendenci plnit úkoly neefektivně nebo pod přijatelnou úroveň. Používání e-mailu, textových zpráv, sociálních médií a dalších forem technologií k vyhýbání se přímé komunikaci. Protože se pasivně agresivní člověk snaží vyhnout přímé konfrontaci, rád využívá elektronické komunikační metody, které mu umožňují vyhnout se interakci tváří v tvář. Nepřátelské e-maily, vyhýbavé textové zprávy, neurčité příspěvky na sociálních sítích a nikdy nevyprázdněná hlasová schránka jsou způsoby, jak se pasivně agresivní lidé vyhýbají přímému kontaktu.

6. Vymýšlení nekonečných výmluv. Jednou z nejvíce frustrujících věcí při interakci s pasivně agresivním člověkem je jeho nekonečný seznam (sotva) věrohodných výmluv pro své chování. Například nepřátelský zaměstnanec, kterému vadí, že byl pověřen projektem, o němž se domnívá, že je pod jeho úroveň, často nedodržuje termíny a vysvětluje svému šéfovi, že nemůže dokončit práci kvůli péči o svou nemocnou, starou matku. Zpochybňovat důvody tohoto zaměstnance by bylo kruté a nedůstojné – ačkoli šéf ví, že zaměstnanec má zřejmě každý týden spoustu volného času na šťastné hodiny s kolegy. Pasivně agresivní osoby jsou často experty na to, jak se vyvléknout z věcí, které nechtějí dělat, a používají k tomu důvody, které by si nikdo nedovolil zpochybnit.

Poznání varovných příznaků pasivně agresivního chování je první obrannou linií, jak zvládnout vlastní reakce a vyhnout se tomu, abychom se dostali do bezvýchodných konfliktních cyklů.

Obrázek z facebooku: Drazen Zigic/

.