V prezidentských volbách v roce 1948 se utkali demokrat Harry Truman a republikán Thomas Dewey. Deník Chicago Daily Tribune si byl natolik jistý, že Truman směřuje k porážce, že ještě před sečtením všech hlasů otiskl tento titulek:
Na stole Harryho Trumana visel nápis: „Tady končí odpovědnost“. Pod pojmem „buck“ myslel zodpovědnost a na jeho pracovním stole se to jen hemžilo dolary.
Konec druhé světové války přinesl Harrymu Trumanovi řadu výzev. Celá ekonomika se musela přeměnit z válečné na spotřební. Stávky, které se během války odkládaly, propukly s horečnou silou po celé Americe. Hrozila inflace, protože miliony Američanů plánovaly utratit bohatství, kterému se netěšily od roku 1929. Když se vojáci vrátili domů, chtěli zpět svá stará pracovní místa, čímž vznikl obrovský přebytek pracovních sil. Truman, rozptylovaný novými hrozbami v zámoří, musel doma čelit dalším krizím.
Aby poskytl úlevu veteránům druhé světové války a snížil přebytek pracovních sil, přijal Kongres v roce 1944 Serviceman’s Readjustment Act. Tento zákon, známý jako GI Bill of Rights, poskytoval státní půjčky veteránům, kteří chtěli začít podnikat nebo si postavit dům. Poskytoval také peníze veteránům na studium nebo vysokou školu. Tisíce lidí toho využily a Američané se těšili z dvojího bonusu – zmírnění nezaměstnanosti a investice do vzdělanější pracovní síly.
Harry Truman byl zvolen v roce 1948, což jen málo politických odborníků považovalo za možné. Aby posílil své šance, vydal se Truman na cestu a vedl „whistle-stop“ kampaň, během níž v týdnech před volbami promluvil ve více než 200 městech.
Ačkoli Truman po válce více než rok zachovával válečné cenové kontroly, v roce 1947 byl republikánským Kongresem donucen k jejich ukončení. Inflace prudce vzrostla a zaměstnanci okamžitě požadovali zvýšení mezd. Po celé Americe se brzy rozšířily stávky, do nichž se zapojily miliony amerických dělníků.
Kongres přijal Taft-Hartleyho zákon, který prezidentovi umožňoval vyhlásit v případě vypuknutí stávky období „klidu“. Odboroví předáci se stali odpovědnými za škody v soudních sporech a museli podepsat nekomunistickou přísahu. Byla omezena možnost odborů přispívat na politické kampaně. Truman toto opatření vetoval, ale Kongres je přesto schválil.
Závažné problémy zůstaly. Když už byla jaderná energie realitou, kdo bude kontrolovat štěpné materiály? V srpnu 1946 podepsal Truman zákon o atomové energii, který dával vládě monopol na veškerý jaderný materiál. V čele Komise pro atomovou energii stanulo pět civilistů. Ti řídili mírové využití atomu. Prezidentovi byla svěřena výhradní pravomoc zahájit jaderný úder. Došlo také k reorganizaci armády.
Bylo zrušeno ministerstvo války a vytvořeno nové ministerstvo obrany. Ministři armády, námořnictva a letectva byli podřízeni novému ministru obrany. Byla vytvořena Rada národní bezpečnosti, která koordinovala činnost ministerstev zahraničí a obrany. A konečně byla zřízena Ústřední zpravodajská služba, která měla monitorovat špionážní aktivity po celém světě.
Harry Truman měl na svém stole tuto ceduli, aby dal najevo, že nebude „přenášet odpovědnost“ na nikoho jiného.
V roce 1948 stál Harry Truman před znovuzvolením. Téměř všichni političtí spin-doctoři v zemi předpovídali vítězství republikánského guvernéra státu New York Thomase Deweyho. Demokratická strana byla rozdělena na tři strany. Kromě Trumana reprezentoval liberální křídlo na kandidátce Pokrokové strany Henry Wallace. J. Strom Thurmond kandidoval jako „dixiecratský“ kandidát Jihu, který považoval Trumana za příliš liberálního v otázce občanských práv.
Truman vedl vlakovou kampaň napříč zemí a doufal, že zvítězí tím, že si udrží Solid South a udrží podporu organizovaného dělnictva. Stal se také prvním kandidátem, který otevřeně vedl kampaň za hlasy Afroameričanů. Navzdory předpovědím všech, kromě jeho vlastních, Truman v den voleb zvítězil. Doufal, že se mu podaří prosadit sociálně expanzivní Fair Deal, v mnohém podobný New Dealu FDR, ale konzervativní demokraté a republikáni v Kongresu většinu jeho iniciativ zablokovali.
O prezidentství Truman napsal: „Prezident – ať je jím kdokoli – se musí rozhodnout. Nemůže na nikoho přenášet odpovědnost. Nikdo jiný nemůže rozhodovat za něj. To je jeho práce.“
.