Možná to už víte, ale minulou sobotu (2. listopadu) jsem oslavila 45. narozeniny!
Posledních pět let 2. listopadu – a stalo se to tak trochu tradicí v den mých narozenin – jsem se s vámi chtěla podělit o 45 náhodných věcí, které o mně pravděpodobně nevíte.
Nenechte se však zmást, i když by se mohlo zdát, že tento příspěvek je o mně – jako vždy je to o nás.
Konkrétně jde o to, abychom si s vámi vytvořili ještě hlubší vztah tím, že se podělíme o to, kolik toho máme společného – a jsem ochotná se vsadit, že je toho víc, než jste si před přečtením tohoto příspěvku mysleli.
Takže bez dalších okolků, tady jsou v žádném zvláštním pořadí. Užijte si to!
45 věcí o mně
1. (O tuhle jsem se podělila už loni, ale musím se o ni podělit znovu) Pravdivý příběh – můj mobilní telefon neustále automaticky opravoval mé jméno z „Shola“ na „Ebola“: To je dost nešťastné, že? Chcete vědět, co je horší? Odeslání rychlého e-mailu před odletem (nezapomeňte, že přednáším spoustu klíčových projevů pro zdravotnické organizace) o důležitém nadcházejícím setkání, ve kterém stálo pouze:
„“Jsem tak napumpovaná, že zítra ráno zanechám silný dojem na účastnících vaší konference! Best, Ebola“
Jo, pravdivý příběh. Hádám, že až začnou na mých nadcházejících projevech rozdávat preventivní masky, budu vědět proč.
2. Pruh je znovuzrozen: Jak už jsem se zmínil na této stránce, o Halloweenu 2017 byla moje celoživotní série oblékání kostýmu 31. října bohužel přerušena, a to kvůli pracovní povinnosti. Abych to tedy napravil, před třemi dny, na Halloween 2019, jsem měl na sobě ne jeden, ale hned dva halloweenské kostýmy! A pokud mohu na chvíli pozastavit pokoru, oba jsou zatraceně úžasné, pokud to mohu říct za sebe. Pokud vás to zajímá (a já vím, že ano), kostým č. 2 je „Stropní ventilátor“. Chápete?? <rim shot> Přes obrazovku slyším vaše sténání…
3. Super náhodný fakt: miluju praní prádla. Jo, vsadím se, že jsi nikdy předtím neslyšela jiného rozumného člověka vyslovit tato slova, co? Nevím, čím to je, ale miluju, když vezmu něco špinavého a vyčistím to – dokonce miluju i skládání čistého oblečení! Jestli mi ta věc s autorkou a řečnicí nevyjde, nedivte se, že si nakonec otevřu prádelnu nebo tak něco…
4. Objímám lidi a hodně se usmívám. Byli jste varováni. Vlastně objímám lidi a usmívám se tak často, že mi lidé po celé zemi dali přezdívku „Bratr Tereza“. Tohle si nevymyslíš, člověče.
5. Nejpyšnějšími okamžiky mého života (samozřejmě kromě narození mých dvou dcer) bylo vydání mých knih Making Work Work a Go Together: Vlastně to není ani zdaleka. Po celý svůj život jsem vždycky byla opravdu dobrá v začínání věcí a příšerná v jejich dokončování. Skutečnost, že jsem skutečně vydržela a dokončila psaní dvou knih, mě naplnila obrovským klidem a štěstím.
6. Chcete znát tajemství, jak napsat knihu? Dobře! Tady je: BICHOK. Moc bych si přála, abych si mohla připsat zásluhy za tuto zkratku, ale znamená to Butt In Chair, Hands On Keyboard (chytré, že?)
Kdykoli se mi nechtělo psát (což bylo velmi často), zařvala jsem „BICHOK!“ a pak jsem se dala do práce. Vážně, pokud takový chechták jako já dokázal napsat dvě knihy, aniž by měl na mysli nic víc než sen o vytvoření laskavějšího světa, pak není pochyb o tom, že kdokoli jiný, kdo tohle čte, by dokázal totéž. Klíčem je prostě vzpomenout si na BICHOK a pak to udělat.
7. Téměř před osmi lety jsem se chladnokrevně vzdal limonády: Byl jsem na limonádě zcela závislý (4-5 plechovek denně), a pak jsem si 1. ledna 2013 dal výzvu, že se jí vzdám. Zdaleka nejhorší byly první tři týdny bez limonády (slabé slovo desetiletí), ale nějak jsem se přes to přenesla. Teď nejenže na limonádu nemám vůbec chuť, ale nahradila jsem ji zelenými koktejly z mého mixéru Vitamix! Věřte mi, mluvím jako chlap s podprůměrnou silou vůle – když to zvládnu já, zvládne to každý.
8. Super náhodný fakt – nikdy jsem nezažil ženu jménem „Nicole“, která by se mi nelíbila: Vážně, každá žena jménem Nicole, kterou jsem potkal, byla nakonec vždycky ta nejmilejší osoba na světě (hej, říkal jsem, že je to náhoda.)
9. Nemyslete si prosím, že když píšu o pozitivitě, jsem nějak imunní vůči tomu, aby mě něco štvalo. Pořád jsem člověk, lidi. Tady je seznam některých věcí, které mě vytáčejí:
Každý, kdo si myslí, že je v pořádku používat slova „retardovaný“, „gay“ nebo „ghetto“ k popisu čehokoli, co se mu nelíbí, popeláři, lidé, kteří slovo „procesy“ vyslovují jako „proces-eez“, pomerančový džus s dužinou, lidé, kteří neustále skáčou do řeči, rasisté/sexisté/homofobové, lidi, kteří si pletou laskavost se slabostí, kulhavé podání ruky, hrubé a/nebo náladové lidi, lidi, kteří nechávají své psy kdekoli vykadit a pak to po nich nesbírají, tyrany jakéhokoli druhu a dospělé muže, kteří si prohýbají kalhoty pod zadkem a ukazují spodní prádlo na veřejnosti (to je „módní trend“, který musí rychle zemřít.)
10. Na pozitivnější notu, tady je několik věcí, které mám ráda, v žádném zvláštním pořadí: Moje rodina, náhodné projevy laskavosti, hip-hop z poloviny 90. let, červená barva, závorky (jsou skvělé), masáže hlubokými tkáněmi, lidé, kteří se umí zasmát sami sobě, dobří posluchači, firmy, které staví své zaměstnance na první místo, velmi vzácné rande s manželkou, inspirativní podcasty, dobří objímatelé, lidé, kteří věří, že mohou pozitivně změnit svět, a skutečně se o to snaží, Pai Gow Poker, swype SMS (vážně, je to jedna z nejlepších technologických inovací VŮBEC), teplé počasí, cizí přízvuky, jakékoliv soutěže (zejména letní olympijské hry), TED talks, každodenní meditace, pocit bolesti po dobrém tréninku a emocionálně inteligentní lidé.
11. Pravdivý příběh: Když jsem byl malý, pil jsem benzín z nádrže sekačky na trávu svých rodičů, protože se mi líbila jeho vůně. Říct, že se mi potom „udělalo špatně“, by bylo jako říct, že Beyoncé je „docela roztomilá“. O 30 let později se mi z vůně benzínu chce nekontrolovatelně zvracet. Jak si asi dokážete představit, díky tomu je každá čerpací stanice na světě mým nejméně oblíbeným místem k návštěvě (pro většinu lidí jde jen o ceny benzinu) a proces tankování mého auta je pro mě jako mírná forma mučení.
12. Jak jsem se dozvěděl o tom, co se stalo? Naprosto nesnáším jíst/pít některé věci, které většina lidí miluje. Dobře, pokud jste si až do této chvíle nemysleli, že jsem divný, myslím, že teď už budete. Tady je několik věcí, které mě neuvidíte jíst/pít: Čokoládu, arašídové máslo, kávu, většinu sýrů (kromě mozzarelly – tu miluju), kečup/hořčici/relis (a v podstatě jakékoli jiné koření kromě BBQ omáčky a omáčky A1), jakékoli mořské plody a jakékoli maso od kosti.
Ale na druhou stranu to říká člověk, který dobrovolně pil benzín, takže… je to tak.
13. Rád zkouším nové věci. Dvě z těch nejpodivnějších…? Kryoterapie a smyslově deprivační komory. Obojí zní trochu šíleně, já vím. Kryoterapie spočívá v tom, že tři minuty stojíte v komoře, která má -200 stupňů Fahrenheita, a přitom na sobě máte jen spodní prádlo (ano, čtete správně). Pokud se potýkáte s neustálým nedostatkem energie nebo jakýmkoli chronickým zánětem (a jste ochotni jít až na hranice svých možností), může vám to změnit život.
Senzorické deprivační komory jsou něco úplně jiného. V této komoře jste zcela nazí a vznášíte se na zádech v roztoku epsomské soli, který simuluje stav beztíže. Protože uvnitř komory nic nevidíte ani neslyšíte, máte pocit, že se vznášíte ve vesmíru nebo že jste se vrátili do matčina lůna – je to neskutečné. Pokud hledáte intenzivní a silný meditační zážitek, měli byste to vyzkoušet.
14. VŮBEC nemám ráda horory. Vzpomínám si, jak jsem se dívala na Kruh, a když jsem viděla (spoiler…?) tu děsivou holčičku, jak vylézá z té zatracené televize, byla jsem prakticky doživotně poznamenaná. Od té chvíle jsem se na horory přestal dívat. Myslím, že jsem pak měsíc nezhasínal v noci světla a nedíval se na televizi.
15. Tenhle blog sledují opravdu drsní lidé: Za posledních pět let se mi čtenáři svěřili s tak strašnými životními zkušenostmi, že mi vrtá hlavou, jak jsou schopni být tak pozitivními a vysoce přínosnými členy společnosti. Jejich míra odolnosti a psychické odolnosti je téměř nadlidská a já jsem poctěn (a upřímně řečeno i překvapen), že mají pocit, že se ode mě mohou něco naučit.
16. Co se děje? Dobře, tak jsem změnil názor na #14: Před dvěma lety jsem viděl film Get Out a byl to bezpochyby jeden z nejlepších, nejkreativnějších a nejděsivějších filmů, které jsem kdy viděl. Naprosto jsem si ho zamiloval.
17. Zde jsou jména několika lidí, kteří mě ovlivňují a které možná neznáte (ale měli byste): Eric Thomas, hiphopový kazatel, Liz Gilbertová, Brené Brownová, Marie Forleová a Gary Vaynerchuk. O všech těchto lidech nemohu říct dost pozitivních věcí. Pevně doufám, že se s nimi všemi jednoho dne setkám osobně, abych jim mohl osobně poděkovat za to, co pro mě udělali.
18. Jak se vám líbí? Velký vliv na mě měl jeden člověk, o kterém jste pravděpodobně slyšeli, a to zesnulý Dr. Wayne Dyer. Měl jsem tu čest se s ním před několika lety setkat na jedné z jeho přednášek v Pasadeně v Kalifornii a bylo to úžasné. Lidé říkají, že se nikdy nemáte setkávat se svými hrdiny, protože vás zaručeně zklamou, ale to vůbec nebyl ten případ. Byl milý, laskavý a byl vším, v co jsem doufal, že bude.
Když v srpnu 2015 zemřel, cítil jsem se, jako by mi zemřel člen rodiny. Pro většinu lidí to asi zní šíleně, ale já jsem četl jeho knihy přes patnáct let a mimo rodičů hrál největší roli v tom, že mě přivedl na cestu pozitivity. Za mnohé mu vděčím a doufám, že svou prací uctím jeho odkaz.
19. Miluji meditaci. Je to dost možná nejlepší bezplatný prostředek proti stresu vůbec. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení k tomu nepotřebujete vylézt na nejbližší vrchol hory, koupit si svatý gobelín, obléknout se celý do hedvábí a najít si ve svém dni nepřerušované dvě hodiny.
Pro začátek vám stačí touha plně se uvolnit, vědomě dýchat a tři minuty. Dělejte to soustavně a účinky začnete pociťovat dřív, než se nadějete.
20. Po více než roce stále nemohu uvěřit, že se mi podařilo provést na čtenářích tento epický aprílový trik. Vážně, stále se směju, kdykoli si to přečtu. Dobré časy!
21. Jsem velkým fanouškem Oprahiny sítě OWN – konkrétně pořadu Super Soul Sunday. Opravdu, mohla bych sedět a sledovat Super Soul Sunday bez přestávky celé týdny a ani trochu se nenudit. Vážně se toho nemůžu nabažit.
22. Když už mluvíme o Oprah, setkání s ní je na mém seznamu. Kromě setkání s ní (přesněji řečeno rozhovoru s ní) můj seznam obsahuje také: přednášku na TED/TEDx (aktualizace: tato přednáška je hotová!), první nadhoz na zápase baseballové ligy, vybudování rekreačního centra pro děti v mém rodném městě Amherst ve státě MA a vytvoření zákona, který oficiálně zakáže šikanu na pracovišti.
Pěkně ambiciózní seznam, co? Než vyjde seznam na příští rok, soustředím se na to, abych jednu z těchto položek ze seznamu vyškrtl. Zůstaňte naladěni!
23. A co se stalo? Vyskočil jsem z letadla! V roce 2019 jsem se odhodlal ke skoku (doslova) a splnil si svůj celoživotní sen skočit s padákem. Upřímně řečeno, byl to jeden z nejúžasnějších (a troufám si říct, že i nejduchovnějších) zážitků mého života. Na překonání velkého strachu je něco, co vám nesmírně zvedne sebevědomí a dodá perspektivu. Kdykoli jsem nervózní z toho, že jdu na důležitou obchodní schůzku nebo vystupuji na pódium na velké akci, říkám si: „Kámo, vyskočil jsi z letadla a přežil jsi! Z čeho bys mohl být nervózní???“
24. Jedna věc, kterou jste možná při čtení mých příspěvků na blogu nepochopili, je, že jsem naprostý trouba: Některá témata, kterým se tu věnuji, jsou dost těžká (toxicita na pracovišti, systémový rasismus, odmítání být něčí rohožkou, rozvoj odolnosti atd.) a myslím, že je snadné si myslet, že to myslím stejně vážně. Věřte mi, že k tomu nemám daleko.
Kdo mě zná osobně, ví, že se vůbec neberu vážně. Bez váhání se chopím mikrofonu v karaoke baru a v podstatě udělám cokoli, co je v mezích zákona, abych někoho rozesmál.
Život je příliš krátký na to, abych celý den trčel v pokaděných kalhotách (ano, řekl jsem pokaděných), takže dokud jsem naživu, hodlám se bavit, jak jen to jde.
25. Můj život je příliš krátký na to, abych trčel v pokaděných kalhotách. V každém příspěvku na blogu najdu alespoň jeden překlep: Je to jedna z nejotravnějších věcí vůbec a bez ohledu na to, kolikrát své věci před stisknutím tlačítka „Publikovat“ zkontroluji, vždycky pak najdu alespoň jeden. Kdybych nemohl své blogové příspěvky po zveřejnění aktualizovat, byl bych v háji.
26. Jsem ten nejspokojenější frajer na světě, ale jedna věc mě opravdu štve: nesnáším, když do toho lidé nedají všechno. Je mi jedno, jestli vám něco nejde, to je podle mě v pořádku. Záleží mi jen na tomhle: Dáváte do toho všechno? Pokud ano, budeš u mě vždycky v pohodě.
27. Lidé si myslí, že jsem nebojácná, a to je TAKOVÁ nepravda: Kromě zjevných obav, jako že se mým blízkým stane něco hrozného, mám i spoustu jiných strachů.
Bojím se pokaždé, když u nového příspěvku na blogu stisknu tlačítko „Publikovat“. Bojím se, že udělám/řeknu něco, co trvale poškodí značku The Positivity Solution. Bojím se, že někdo zneužije mé zranitelnosti a ublíží mi. Bojím se, že nejsem dost dobrá a že si to lidé nakonec uvědomí a přestanou tento blog číst. Bojím se, že mi dojdou nápady na blogové příspěvky.
Mohla bych pokračovat, ale chápete, o co jde. Už jsem to říkal a stojí za to to zopakovat – všichni se bojíme.
Jediná věc, na kterou jsem hrdá, je, že už se nenechávám zastavit svými obavami.
28. Miluji (ne rád-milovat) chuť bílé čokolády. Minulý rok jsem se podělila o svou lásku k bílé čokoládové dobrotě a myslela jsem si, že jsem ve své lásce sama. To jsem se ale šeredně mýlila. Byla jsem bombardována lidmi, kteří sdíleli stejnou lásku k bílé čokoládě jako já! Milovníci bílé čokolády, spojte se!
29. Jsem velmi duchovní člověk, ale nejsem ani trochu věřící. Jste zmatený? Už od mládí jsem se vždycky díval dovnitř, abych si vytvořil vlastní duchovní vztah s Bohem (nebo vesmírem, nekonečným zdrojem nebo jakýmkoli jiným názvem, který vám vyhovuje) a našel své vlastní duchovní pravdy, místo abych se díval ven a hledal tyto pravdy u církví, duchovních atd.
Jinými slovy, jsem typ Namasté.
Přiznávám, že moje cesta není pro každého, ale duchovní cesta mi zázračně přinesla hlubší pocit radosti, lásky a uznání k druhým, spojení se světem kolem mě a duši vyživující vnitřní klid.
Ať tak či onak, pokud jde o mě, je mi jedno, jestli jste duchovní, věřící, ateista, agnostik nebo uctíváte strom na zahradě jménem „George“, jsem stoprocentně přesvědčen o jednom:
Není to vaše přesvědčení, co z vás dělá dobrého člověka, ale vaše chování.
30. Jednou jsem se v čekárně u lékaře 30 minut hádal s úplně cizím člověkem o tom, kdo by vyhrál v souboji mezi Ligou spravedlnosti a Avengers: A bylo to úžasné. A samozřejmě jediná odpověď, která dávala smysl, byla Avengers. Jako vždy mi klidně řekněte, že mám pravdu nebo že jsem se zbláznil.
31. Podle hojně používaného osobnostního testu Myers Briggs jsem velmi hrdý ENFP. Pokud si chcete o ENFP přečíst víc (nebo pokud chcete přeskočit zbývajících 10 bodů níže), můžete v podstatě zjistit, co jsem zač, jednoduše kliknutím sem.
Takže, pokud vás zajímá Gallupovo hodnocení silných stránek, mých 5 nejsilnějších stránek je:
- Spolehlivost
- Pozitivita (Duh)
- Woo
- Futuristický
- Aktivátor
32. Vůbec nejsem rychlý spisovatel. Tajně závidím spisovatelům, kteří dokáží napsat příspěvek na blog o 1500 slovech za 30-45 minut. Nebudu se dělit o to, jak dlouho mi trvá napsat jeden z mých blogových příspěvků, ale řekněme, že je to déle než 45 minut. Skutečnost, že jsem byl schopen napsat knihu Making Work Work za devět měsíců a knihu Go Together za pouhých sedm měsíců, je podle mě malý zázrak.
33. Pokud jde o mou osobu, je to pro mě malý zázrak. Když už mluvíme o psaní, je jen málo věcí, které by spisovatele zneuctily víc, než když někdo vaše dílo plagiuje. Pokud jste tu už nějakou dobu, pak víte, že jeden z mých příspěvků na blogu byl plagiátem australské modelky v bikinách (ano, vážně.) Za těch pět let, co píšu na internetu, to byla jedna z nejpodivnějších epizod, se kterými jsem se setkal.
34. Víte, že se mi to podařilo? Být virální je šílená zkušenost. V květnu 2020 po smrti George Floyda jsem napsal článek Proč nikdy nebudu chodit sám a zažil jsem svůj vůbec první virální zážitek. Na Facebooku má článek přes 81 000 komentářů a byl sdílen téměř 600 000krát! Po zveřejnění tohoto článku vím s jistotou dvě věci: 1) na světě je TAK mnoho milujících a laskavých lidí, kteří jsou nesmírně milí a podporují mě, a 2) rasismus je bohužel stále živý a zdravý (ať už to někteří lidé chtějí popřít, nebo ne).
35. Jsem zarytý ranní ptáče: Věřte tomu nebo ne, ale už téměř 15 let jsem se neprobudil po sedmé hodině ranní. Běžně vstávám v 5 hodin ráno, a i kdybych si chtěl přispat, moje tělesné hodiny by mi to ani nedovolily. Teď to vlastně miluju – nevím, čím to je, ale na brzkém ránu je něco tak klidného, co bych si nikdy nechtěla nechat ujít, protože spím.
36. Můj strach číslo 1 je lítost. Představa, že se ohlédnu za svým životem a smutně se zeptám sama sebe: „proč jsem to nezkusil dřív?“ nebo „proč jsem dal odpůrcům tolik moci nad rozhodnutími v mém životě?“ by pro mě byla naprosto zničující. Život je příliš krátký na to, abych si nešla za svými sny, ať už to někdo jiný „chápe“ nebo ne. Možná se mi to vždycky nepovede (ve skutečnosti se mi to často nepovede), ale nikdy nebudu ten, kdo to odmítá zkusit. Všichni máme v životě jen jednu šanci. Já jsem tu od toho, aby se moje jediná šance počítala.
37. Miluju filmy o superhrdinech. Myslím, že jsem viděl snad všechny filmy o superhrdinech, které kdy byly natočeny. Nemusím snad ani říkat, že jsem se nikdy na žádný film netěšil víc než na Avengers: Endgame. Pospěš si, duben 2019! (Edit 4/26/2019: OMG… Endgame. Bylo. Neuvěřitelně. EPICCCCCCC! Předčila má očekávání ve všech myslitelných ohledech.“
38. Letos musím vymyslet způsob, jak se osobně setkat s více Solutionisty: Chci říct, že je fajn komunikovat tady na blogu a na sociálních sítích, ale chci se s vámi více setkávat osobně (ale jo, s COVID-19 to může být těžké). Musím vymyslet způsob, jak to uskutečnit…<hluboce se zamyslet nad bradou>
39. Náhodná trapná historka: Před lety jsem se během jedné hypnotizérské show v Las Vegas dobrovolně přihlásil, že půjdu na pódium a spolu s několika dalšími lidmi v publiku se nechám zhypnotizovat. Směšné, že?“
No, taky jsem si to myslel, dokud jsem nevešel na pódium s plným vědomím toho, co se děje, neposlouchal jsem, jak hypnotizér dělá všechny ty předvídatelné hlouposti, které vidíte v televizi („uvolněte se, počítejte od třiceti dozadu, začíná se vám opravdu chtít spát, bla, bla, bla…“), a pak z ničeho nic hypnotizér hlasitě zatleskal a já se konečně „probral“.“
Nejšílenější bylo, že jsem se podíval na hodinky a zjistil jsem, že jsem ztratil hodinu času!
Když jsem odcházel z pódia a vracel se na své místo, byl jsem úplně zpocený a lidé si na mě ukazovali a smáli se, když jsem procházel uličkou.
To je vše, co řeknu o šaškárně, které jsem se nevědomky dopustil během hypnózy: Vždycky jsem si myslela, že jsem v hypnóze, když jsem byla hypnotizovaná, zazpívala písničku Unbreak My Heart od Toni Braxton, toužebně mě přitahovala prázdná židle a imaginární želvy. Spousta imaginárních želv.
Ano, vím, že předchozí odstavec nedává smysl, a nedával by smysl ani mně, kdybych neviděl skutečný videozáznam toho, co jsem na té show před stovkami úplně cizích lidí dělal. Neztrapňuji se snadno, ale ať se propadnu, jestli se nedokážu podívat na dvě minuty toho videa, aniž bych měl chuť schoulit se do fetální polohy a začít si pro sebe mumlat: „Ať to přestane, prosím, ať to přestane…“
Můžu s klidem říct, že hypnóza je skutečná – mám video, které to dokazuje.
40. Naprosto MILUJU sport. Na televizi se moc nedívám, ale když ji mám zapnutou, můžete se vsadit, že sleduji sport. Je to nejlepší drama bez scénáře na světě. Každý sport od fotbalu po tenis je pro mě naprosto strhující.
No, každý sport s výjimkou NASCAR.
Věřte mi, že vím, že řídit auto tak rychle vyžaduje extrémní talent, ale zaboha nechápu, jakou zábavnou hodnotu má sledovat auta, jak tři hodiny jezdí v kruhu. Nezlobím se na tebe, jestli tě to baví, ale jak jsem řekl, já to prostě nechápu.
41. Jedna věc, na kterou se nedívám, jsou zprávy. Nejenže jsou zprávy superdepresivní, ale taky snižují mou víru v lidstvo a ztěžují mi být pozitivním člověkem. Navzdory všeobecnému přesvědčení věřím, že je možné zůstat informovaný o tom, co se děje ve světě, aniž bych každý večer před spaním konzumoval mentální junk food stravu plnou politické toxicity (která je v době, kdy toto píšu, nejhorší, jakou jsem kdy za svých 45 let na této zemi viděl), smrti, brutality a dalších zvěrstev.
42. Zprávy o tom, co se děje ve světě, jsou pro mě velmi důležité. Každý příspěvek na blogu The Positivity Solution, který jsem kdy napsal, byl napsán buď z jednoho, nebo ze dvou důvodů: 1) aby mi pomohl vyřešit problém, který právě řeším, nebo 2) aby se podělil o řešení problému, který se mi podařilo úspěšně překonat. Myslím, že jsem se o tom nikdy předtím nezmínil.
43. Největší problém, kterému čelí náš svět? Narůstající nedostatek lidského soucitu.
44. Co je to za problém? Zachránil jsem štěně! Nikdy v životě jsem psa nevlastnil, ale z velké části díky povzbuzování (čti: nepřetržitému žadonění) mých dcer jsme se s manželkou zlomili a vzali si tohoto malého chlapíka, který potřeboval milující domov. Jmenuje se Ace a je to směs shih-tzu a thajského teriéra. Vím, že si každý myslí, že jeho štěně je to nejroztomilejší na světě, ale vážně – podívejte se na ten jeho obličej! No tak!
45. Hluboce si vážím každého z vás: Dobře, tak jsem propašoval něco, co už o mně víte. Nemůžu to říct dostatečně – moc vám děkuji, že jste tady a že jste součástí řešení. Těším se na to, co mi tento rok přinese, a jsem nadšená, že tu budete na této cestě se mnou.
Jdeme na to!