Dnes katolíci a mnozí další křesťané slaví svátek Nanebevzetí Panny Marie. Tento významný svátek připomíná duchovní i fyzický odchod matky Ježíše Krista ze země, kdy její duše i tělo byly vzaty do Boží přítomnosti.
Ctihodný papež Pius XII. potvrdil tuto víru o Panně Marii jako věčné učení církve, když ji v roce 1950 formálně definoval jako dogma katolické víry a s odvoláním na papežskou neomylnost prohlásil, „že Neposkvrněná Matka Boží, věčně Panna Maria, byla po skončení svého pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“
Jeho apoštolská konstituce „Munificentissimus Deus“ (Nejštědřejší Bůh), která toto dogma definovala,
obsahovala papežovo vylíčení mnoha dlouholetých tradic, jimiž církev v průběhu svých dějin slavila Nanebevzetí.
Konstituce rovněž citovala svědectví prvních církevních otců na toto téma a popsala historii teologických úvah o mnoha biblických pasážích, které jsou vnímány jako důkaz, že Maria byla po své smrti vzata na nebesa.
Ačkoli tělesné přijetí Marie není v Písmu výslovně zaznamenáno, katolická tradice ji ztotožňuje s „ženou oděnou sluncem“, která je popsána ve 12. kapitole knihy Zjevení.
Pasáž nazývá vzhled této ženy „velkým znamením“, které se „zjevilo na nebi“ a naznačuje, že je matkou židovského Mesiáše a má „měsíc pod nohama a na hlavě korunu z dvanácti hvězd“. V souladu s tím katolická ikonografie západní tradice často zobrazuje Mariino nanebevzetí tímto způsobem.
Východní křesťané také tradičně považují Mariino nanebevzetí za podstatnou součást své víry. Pius XII. ve své vlastní autoritativní definici jejího nanebevzetí citoval několik raných byzantských liturgických textů a také arabského křesťanského teologa z osmého století svatého Jana z Damašku.
„Bylo to vhodné,“ řekl sv. Jan Damašský napsal v kázání o nanebevzetí, „aby ta, která při porodu zachovala své panenství neporušené, uchovala své vlastní tělo prosté všeho porušení i po smrti“ a „aby ta, která nosila Stvořitele jako dítě na prsou, přebývala v božských příbytcích.“
Ve východní křesťanské tradici se ve stejný kalendářní den slaví stejný svátek, i když obvykle známý jako Uspání (usnutí) Panny Marie. Východokatolickému slavení Dormition předchází dvoutýdenní období půstu, které je podobné postní době. Pius XII. se ve svém díle „Munificentissimus Deus“ zmínil o stejném postním období, které patří k tradičnímu dědictví i západních křesťanů.
Svátek Nanebevzetí Panny Marie je pro katolíky římského i východního obřadu vždy povinným dnem, kdy jsou povinni zúčastnit se mše svaté nebo bohoslužby.
Svátek Nanebevzetí Panny Marie je pro katolíky římského i východního obřadu vždy povinným dnem.