Když jsem před deseti lety a milionem bezesných nocí čekala své první dítě, přistupovala jsem k těhotenství stejně jako k vysokoškolským kurzům: četla jsem vše, co se mi dostalo do ruky, studovala poznámky, navštěvovala kurzy a připojovala se k diskusním fórům. Vždycky jsem byla skvělá studentka – a rozhodně nadprůměrně snaživá – a teď jsem měla v úmyslu dostat z Mateřství 101 jedničku s hvězdičkou.
Pracovně jsem navštěvovala porodní kurzy, objížděla porodnice a tahala manžela na přípravné kurzy kojení. Všechna body a župany jsem prala v hypoalergenním pracím prostředku bez barviv a vůní. Cvičila jsem kegely.
A pak jsem porodila.
A stejně jako ženy po porodu všude na světě jsem se ocitla ve své posteli, tělesné tekutiny mi vytékaly zdaleka i zblízka, stehy jsem měla na místech, o kterých jsem nevěděla, prsa mi rostla exponenciální a alarmující rychlostí, hormony se kolem mě hroutily a já si jen říkala: „O tomhle mi nikdo neřekl. V žádné kapitole se o tom nepsalo!“
„Proč mi to nikdo neřekl?“
Odpověď je jednoduchá: protože jsem to nechtěla slyšet. Pravda je taková, že když jsem byla těhotná, chtěla jsem mluvit jen o těhotenství a porodu a kočárcích a plenkách Genies. Nikdo mi neřekl, že porod je jen, a to doslova, začátek. Nemůžu se ale divit všeobecnému spiknutí za mateřství, já bych to neposlouchala.
Tady je deset věcí, které bych si přála, aby mi někdo řekl – a které bych si přála, abych slyšela:
1. Víte, co jsem si přála? Když poprvé uvidíte nebo pochováte své dítě, možná v dálce neuslyšíte andělské sbory. Možná vás bude lékař ještě v polovině těla zašívat nebo vám bude sestra pumpovat břicho, aby vám pomohla porodit placentu. Možná budete mít velké bolesti. Možná jste vyčerpanější než kdykoli v životě. Nevadí, když neslyšíte anděly. Na ty kouzelné chvíle s vaším novým miminkem bude ještě čas.
2. Po porodu bude vaše první cesta na záchod událostí. Nestyďte se nechat si tam od někoho pomoci; neriskujte, že omdlíte sama. Připravte se na to, že je to jen začátek ztráty vaší mateřské důstojnosti. Koneckonců vás čekají roky, během nichž nebudete moci navštívit nočník sama. Klidně začněte už teď.
3. Kojení je těžké. Chvíli trvá, než si zvyknete na „chvaty“ a najdete ten, který nejlépe vyhovuje vám i vašemu pravděpodobně hystericky řvoucímu novorozenci. Ať už to děláte správně, nebo ne, kojení zpočátku bolí. Někdy hodně. U prvního dítěte mi praskaly a krvácely bradavky. Přisátí bylo děsivé a velmi nepříjemné. Prsa vyzařovala teplo a skutečně pulzovala. Ale moje laktační poradkyně byla mým rytířem v zářivé zbroji potažené lanolinem a po prvních dvou týdnech bylo kojení pohodlnější a mnohem lépe zvládnutelné. A také: pokud kojení není nic pro vás nebo vám prostě nevyhovuje, je to – OPRAVDU – v pořádku. Nakonec způsob, jakým své dítě krmíte, je nepodstatný ve srovnání s tím, jak své dítě milujete.
4. Čtvrtý den po porodu budete s největší pravděpodobností plakat. A to hodně. Tehdy se vám obvykle zhroutí hormony. To je den, kdy si budete jistá, že váš život skončil, že váš partner je blbec a že nic nedokážete udělat správně. Budete plakat jen tak. Máte to dovoleno. (ALE – pokud budete i nadále plakat a budete se i nadále cítit na dně, urychleně vyhledejte pomoc.)
5. Zkuste se na to podívat. Pokud je to možné, neoblékejte si skutečné oblečení alespoň dva týdny. Jakmile se svléknete z pyžama, lidé od vás začnou očekávat, že budete kompetentní. Pokud musíte, oblečte si čisté, čerstvé pyžamo, ale zůstaňte v našem pyžamu, pokud nechcete vařit a uklízet a bavit návštěvy spolu s krvácejícími, vytékajícími, prosakujícími a o další lidský život se starajícími částmi prvních dvou týdnů.
6. Miminka ne vždy spí. Není to důsledek něčeho, co jste udělali, protože už jste jako rodiče selhali. Stejná miminka nakonec usnou. Slibte. Nemůžete je zničit na celý život. Jiní rodiče vám řeknou, že jejich děti spí. Slibuji vám, že a) překrucují pravdu, b) definují „spánek“ jinak než vy, c) stále mají na svědomí poruchy spánku, nebo d) vyloženě lžou. Se stejnými alternativními verzemi rodičovské reality se setkáte znovu, až budete s ostatními rodiči mluvit o učení na nočník a čtení dále. Vážně, děti jsou stejně rozdílné jako dospělí. Některá spí lépe než jiná. Ale všichni s tím někdy bojují. Vaše dítě dříve nebo později usne.
7. Nenechte se nikým přesvědčit, že své vlastní dítě neznáte nejlépe, a nenechte se nikým přesvědčit, že neodvádíte dobrou práci. Neexistuje jediný správný způsob rodičovství a existuje mnoho způsobů, jak být dobrým rodičem. Související informace: Nemusíte dělat to, co dělala vaše maminka, tchyně nebo babička. Poslouchejte svůj instinkt.
8. Najděte si podporu – sousedské skupiny, skupiny kojících matek, skupiny nových maminek v nemocnici, cokoli, co najdete. Navázání kontaktů s ostatními novopečenými matkami může být zásadním záchranným lanem, a to i v případě, že se po mateřské dovolené vrátíte do práce. Mít novorozence je jako jít poprvé na vysokou školu – potřebujete najít další nováčky z prvního ročníku, abyste mohli být všichni společně bezradní.
9. V případě, že se vám narodí miminko, můžete se s ním setkat. Nebuď mučedník. Děti nenavštěvují mučedníky o prázdninách, když vyrostou. Najmi si někoho nebo popros kamarádky, aby přišly pochovat dítě, zatímco ty se budeš sprchovat a občas si zdřímneš. Není snadné zvyknout si na to, že jste máma. Jeden den jste člověk, který se o sebe jen stará, a druhý den si nedokážete zapnout rovně knoflíky na košili. Nebojte se říct: „Je to těžké“ nebo „je to na nic!“. Je to těžké a někdy to opravdu stojí za prd. To ale neznamená, že nejste na 110 % vděční za požehnání v podobě dítěte nebo že nejste do svého dítěte naprosto zamilovaní.
10. Jaké jsou vaše pocity? Pořiďte si spoustu fotek (a dostaňte se na ně), protože později si toho moc pamatovat nebudete. Věřte mi.
Nejvíc ze všeho bych si přála, aby mi tohle někdo řekl: První rok, kdy jsi poprvé matkou, je jako nic, co už nikdy nezažiješ, bez ohledu na to, kolik dětí budeš mít. Každý den je zázrak. Každý den je cesta. Každý den se může zdát, že trvá sto hodin. Na konci každého tunelu jsou světla, ale vy o nich nebudete vědět. Už nikdy nebudete mít pocit, že dostáváte jedničku s hvězdičkou. Navždy se změníte. V určitém okamžiku si uvědomíte, že „vám to nikdy nikdo neřekl“, protože některé věci musíte zažít na vlastní kůži. Neexistuje žádná kniha ani kurz, dokonce ani malá stará paní v obchodě s potravinami, která by vám řekla, co máte skutečně očekávat, když čekáte dítě.
Související příspěvek:
Příspěvek v angličtině: 26 důvodů, proč jsem od narození dítěte brečela