Fotograf: Kiyoshi Ota/Bloomberg
Přestože byl rok 2016 plný chaosu, přinesl také několik vynikajících výzkumů v oblasti vědy o mozku a psychologie. Tento seznam si neklade za cíl být vyčerpávající (a není ani nijak zvlášť seřazen), ale je spíše kurátorským výčtem skvělých studií, o nichž se zde na Neuropsychedu píše. Je to také předzvěst toho, co nás čeká v novém roce v několika tématech – mimo jiné deprese, spánek, tráva, stres a paměť.
Sloučeniny marihuany slibně působí proti Alzheimerově chorobě
Výzkumníci ze Salkova institutu v roce 2016 zjistili, že hlavní psychoaktivní látka v marihuaně – tetrahydrokanabinol (THC) – a několik dalších účinných látek odstraňují z laboratorně pěstovaných neuronů bílkoviny amyloidu beta. Amyloid je toxický protein, o kterém je známo, že se hromadí v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou. Sloučeniny také významně snížily buněčný zánět v mozku, který je základním faktorem progrese onemocnění. Tento výzkum je sice předběžný, ale je příkladem toho, co může přinést studium potenciálních účinků sloučenin marihuany, a proč je nezbytné nechat dveře výzkumu otevřené. Rozhodně se o tom dozvíte více v roce 2017.
Kapacita vašeho mozku je desetkrát větší, než si kdokoli uvědomoval
Našim mozkům připisujeme velkou úložnou kapacitu a výpočetní výkon, ale výzkum z roku 2016 naznačil, že jsme se ani zdaleka nepřiblížili odhadu jejich skutečné kapacity. Studie ukázala, že lidský mozek má přinejmenším stejnou kapacitu jako celý World Wide Web (to je asi desetkrát více, než se dříve předpokládalo), a mohlo by se ukázat, že je to více. Jde o úžasný výpočetní výkon zabalený do synapsí, styčných bodů mezi neurony, které mění svou velikost a tvar s větší frekvencí a variabilitou, než si kdokoli dosud uvědomoval, a právě tato podivuhodná flexibilita je klíčem k našim obrovským nervovým zdrojům. Cituji spoluautora studie Terryho Sejnowského: „Tohle je skutečná bomba na poli neurověd.“
Léky proti bolesti mohou zhoršovat chronickou bolest
V kategorii nezamýšlených důsledků studie ukázala, že pouhých pět dní léčby morfinem u potkanů způsobilo chronickou bolest, která přetrvávala několik měsíců, protože vyvolalo uvolňování signálů bolesti z buněk v mozku a míše. Pokud by tato zjištění platila i u lidí, pomohla by vysvětlit začarovaný kruh užívání opioidů na předpis. Léky tlumí bolest na povrchové úrovni, ale pod povrchem mohou protahovat dobu, po kterou pacient bolest pociťuje, a tím prodlužovat dobu užívání léků. Vzhledem k tomu, že závislost na opioidech může začít po relativně krátké době, je snadné pochopit, jak tento efekt může přispívat k epidemii závislosti na lécích proti bolesti, která se vytváří posledních 15 let.
Proč je závislost na cukru tak těžký návyk k odbourání
Výzkumy z roku 2016 dekonstruovaly, jak návyky přepojují mozek, přičemž jeden z nich konkrétně ukázal, že nervové signály „stop“ a „go“ jsou při obvyklém vystavení cukru obráceny. Ne nepodobně drogové závislosti mění závislost na cukru způsob, jakým mozek ovládá elektrické signály spojené buď s honbou za odměnou, nebo s brzděním této honby. Z toho vyplývá, že touha po cukru není jen otázkou chuti k jídlu, ale výsledkem změn v mozku způsobených návykovým působením silně návykové chemické látky. Je to další důkaz toho, že jsme účinky cukru příliš dlouho podceňovali. (Jiná studie z roku ukázala, jak fruktóza poškozuje geny, které jsou základem paměti.)
Nalézání genetických souvislostí se štěstím a depresí
Jedna z největších dosavadních studií hledajících genetické souvislosti s náladou našla přesvědčivé důkazy, že to, jak psychicky prožíváme svět, má kořeny v genomu. Více než 190 vědců ze 17 zemí analyzovalo genomická data od téměř 300 000 lidí. Výsledky se zaměřily na několik genetických variant spojených se subjektivní pohodou – myšlenkami a pocity, které máme ohledně kvality našeho života a které psychologové definují jako hlavní složku štěstí. Další varianty byly nalezeny v souvislosti s depresí a neuroticismem. K dalším velkým otázkám patří, jak tyto varianty interagují s naším prostředím a zda lze depresi geneticky odhalit dříve, než se rozvine v plnohodnotnou poruchu.
První krok k preventivnímu léku proti Alzheimerově chorobě
Výzkum v roce 2016 otevřel dveře k případnému preventivnímu léku proti Alzheimerově chorobě a potenciálně i dalším neurodegenerativním onemocněním, jako je Parkinsonova choroba. Vědci z Baylor College of Medicine, Texaské dětské nemocnice a Johns Hopkins University School of Medicine se zaměřili na způsoby, jak snížit množství toxických proteinů, které se v průběhu let hromadí v mozku těch, u nichž se následně tyto nemoci rozvinou, konkrétně na protein tau, který je s rozvojem Alzheimerovy choroby silně spojován. Tento výzkum představuje posun v zaměření, protože většina studií Alzheimerovy choroby se soustředila na pozdější stádia tohoto onemocnění. V posledních několika letech však přibývá důkazů o tom, že Alzheimerova choroba se vyvíjí v průběhu desítek let, což otevírá možnost zpomalit její progresi dříve, než dojde k nevratnému poškození mozku pacienta v pozdějším věku. Tato studie znamená definitivní krok vpřed v léčbě nemoci, která postihuje každého devátého člověka staršího 65 let.
Jak spánková apnoe mění mozek
Je sice těžké vybrat jedinou studii z letošního výzkumu spánku, ale jedna z nich pro mě vyniká zejména proto, že přesněji odhalila vliv spánkové apnoe na mozek. Spánková apnoe je stále větším problémem z několika důvodů, mimo jiné kvůli jejímu spojení s mrtvicí, depresí a dopravními nehodami. Tato studie ukázala, jak neklidné noci s přerušovaným dýcháním spouštějí v mozku chemickou horskou dráhu tím, že vyřazují neurotransmitery GABA a glutamát. Důsledkem je zvýšená reakce na stres, nesoustředěnost a pocit, že se emoce pohybují na pověstném útesu. Více se o tom dozvíte, až bude výzkum spánku pokračovat ve svém vzestupu.
Procházka je klamavě jednoduchá mozková medicína
V kategorii praktických vědeckých poznatků výzkum posílil význam prosté procházky pro pozitivní povzbuzení mozku. Mezi hromadou studií podporujících toto tvrzení se jedna z roku 2016 zaměřila na to, jak chůze zlepšuje náladu, i když žádný efekt neočekáváme. Výzkumníci provedli tři experimenty na stovkách lidí, aby zjistili, zda při chůzi pocítí pozitivní zlepšení nálady, aniž by věděli, že důvodem může být chůze. Zjistili, že pouhých 12 minut chůze vedlo ke zvýšení veselosti, energičnosti, pozornosti a sebevědomí ve srovnání se stejným časem stráveným vsedě. Důležité je zde zdůraznit základní věc: některé z nejlepších mozkových nástrojů, které máme k dispozici, nevyžadují peníze, speciální školení ani návštěvu lékaře. Vyžadují jen pohyb.
Vliv Facebooku na to, jak mozek řídí vztahy
Velká část psychologických výzkumů o Facebooku se soustředila na to, zda je zlepšovačem nálady nebo spouštěčem deprese, a můžete najít studie z roku 2016, které podporují oba argumenty. Studie, která mě zajímá více, se ptala, zda Facebook mění způsob, jakým řídíme vztahy. Teoreticky by nám nástroj sociálních médií, který nám umožňuje rozšířit náš dosah na tisíce lidí, mohl umožnit, abychom se z kognitivního hlediska otočili a překročili omezení, která po staletí udržovala lidské sociální skupiny relativně malé. Nebo také ne. Možná, že za pár desítek let budeme mít jinou odpověď, ale v tuto chvíli se zdá, že navzdory velkým počtům sociálních médií jsou naše mozky stále kalibrovány tak, aby zvládly právě kolem 150 celkových vztahů a mnohem menší počet blízkých vztahů. Dunbarovo číslo platí.
Staré paměťové hacky jsou stále nejlepší
Nakonec, v kategorii vzteku proti digitálnímu stroji, se mi velmi líbila studie z roku 2016, která ukazuje, proč tak dobře funguje „připomínání prostřednictvím asociací“ (neboli „připomínání na základě narážek“). Podle výzkumníků jde o jednoduchou časovou a místní blízkost a žádný z paměťových hacků nevyžaduje ke svému fungování jakýkoli počítač. Zmačkaný papír, kancelářské sponky a dobře umístěné obálky fungují téměř bezchybně. S tím, jak se naše životy stávají složitějšími a stresujícími, je taková praktická věda stále nezbytnější.
Musí se vám také líbit:
Davida DiSalva najdete na Twitteru, Facebooku, Google Plus a na jeho webových stránkách daviddisalvo.org.