projev během Pochodu na Washington ve Washingtonu 28. srpna 1963.
31. března 1968, jen několik dní před svým zavražděním, pronesl Martin Luther King při jednom ze svých posledních veřejných vystoupení skvělý projev, který sice není tak známý jako jiné, ale je můj nejoblíbenější. Je prodchnut optimismem a sebedůvěrou, které z Dr. Kinga učinily trvalou a všeobecně obdivovanou osobnost. V porovnání s ostatními to byl krátký projev, ale hluboce osobní a inspirativní. Je nádherný.
Jedním z důvodů, proč mám tento projev rád, je to, co nás učí o inspiraci Dr. Kinga. O knihovnách velkých mužů a žen historie jsou napsány svazky. Chceme číst to, co četli ti, které jsme obdivovali. Možná to, co je inspirovalo, bude inspirovat i nás; to, co je učinilo velkými, nám pomůže stát se lepšími.
Jací spisovatelé a díla tedy Kinga inspirovali? Řekl nám to v tomto projevu z roku 1968 a v dalších na sklonku svého života. Společenství lidstva vnímal jako široké, morální a přesahující jeho vlastní boj. Nepočítáme-li Bibli, kterou často citoval, sahají jeho literární odkazy téměř čtyři století zpět a pokrývají nejméně čtyři kontinenty. Lépe než většina ostatních prošpikoval Dr. King své projevy a spisy silnými příslovími, citáty a složitými metaforami, z nichž některé vysvětloval a jiné mluvily samy za sebe. Používal je, aby nás inspiroval a vyzýval k lepším věcem, a vykresloval obraz neúprosného pochodu k pravdě, který nás všechny (jakékoli rasy) spojuje. Zde je deset lidí, které King citoval, některé často, a které citoval až do konce.
1) Thomas Carlyle. Při více než jedné příležitosti Dr. King řekl: „Zvítězíme, protože Carlyle má pravdu: ‚Žádná lež nemůže žít věčně‘,“ jak učinil v březnu 1968. Thomas Carlyle byl skotský spisovatel a historik viktoriánské éry. Po svém prvním velkém díle Sartor Resartus, v němž sledujeme jednoho muže při jeho vlastním hledání pravdy, přešel Carlyle k historii a napsal knihu Francouzská revoluce. Carlyle v ní spatřoval morálku, pravdu a spravedlnost ve velkých dějinných událostech. Dr. King tuto historickou knihu cituje.
2) William Cullen Bryant. V kombinaci s citátem Carlyla by King dodal: „William Cullen Bryant má pravdu: ‚Pravda rozdrcená na zem znovu povstane'“. Bryant byl americký básník a dlouholetý redaktor listu New York Evening Post. King zde odkazoval na jeho báseň „Bitevní pole“, která přirovnává celoživotní boj za pravdu k vojákům ve válce. V širším kontextu přirovnává pravdu k vítězství a omyl k porážce: „Pravda, rozdrcená na zemi, znovu povstane; věčná léta boží jsou její; ale omyl, zraněný, se svíjí v bolestech a umírá mezi svými uctívači.“
3) James Russell Lowell. Spolu s Carlylem a Bryantem by King tuto část svého projevu doplnil o poslední citát, a to zde: „Zvítězíme, protože James Russell Lowell má pravdu: „Pravda navždy na popravišti, omyl navždy na trůnu; přesto to popraviště kývá budoucností a za temnou neznámou stojí Bůh ve stínu, drží stráž nad svými.““ Lowell i Bryant patřili k prvním americkým básníkům, kteří v popularitě soupeřili se svými britskými kolegy. Patřili ke skupině, kterou dnes nazýváme básníci u ohně. Tento citát pochází z „The Present Crisis“, Lowellova díla z roku 1845 o krizi otroctví, které inspirovalo Dr. Kinga a bylo také inspirací pro hlavní publikaci NAACP, The Crisis.
4) John Donne. Několik týdnů před svým projevem 31. března, když hovořil na střední škole v Grosse Pointu, Dr. King citoval Donneho, když řekl: „‚Žádný člověk není ostrov'“. Donne byl anglický básník, který psal na přelomu 17. a 18. století. King vysvětlil kontext, jeho inspiraci: „Příliv, který naplňuje každého člověka, je kouskem kontinentu, částí hlavního. A pokračuje ke konci: ‚Smrt každého člověka mě zmenšuje, protože jsem zapojen do lidstva. Proto není znát, komu zvoní hrana, zvoní tobě“. Nějak musíme dospět k poznání, že v této pluralitní, vzájemně provázané společnosti jsme všichni svázáni do jediného osudového roucha, chyceni do nevyhnutelné sítě vzájemnosti.“
5) Gándhí. Již dříve, v náboženském kázání v Los Angeles v roce 1962, King radil proti hněvu a nenávisti: „Existuje i jiná cesta … stejně moderní, jako když Gándhí prostřednictvím Thoreaua říká, že ‚nespolupráce se zlem je stejnou morální povinností jako spolupráce s dobrem'“. King četl Gándhího díla a citoval ho po celý svůj život. Existuje přímá linie učení o občanské neposlušnosti a pokojných demonstracích od Dr. Kinga přes Gándhího až k číslům 6 a 7 na tomto seznamu.
6) Henry David Thoreau. Výše uvedený citát skutečně odkazuje na Thoreauovu Občanskou neposlušnost, esej transcendentalistického autora, který napsal Walden, ale také tento text o povinnosti lidí nenásilně neuposlechnout zákony, které považují za nezákonné. „Žádný jiný člověk nedokázal tuto myšlenku prosadit výmluvněji a vášnivěji než Henry David Thoreau,“ napsal King ve své autobiografii.
7) Lev Tolstoj. Dr. King ve svých vlastních spisech poukazoval na ruského spisovatele jako na hlavní zdroj své inspirace. King četl Tolstého a jeho náboženské texty a také Vojnu a mír, stejně jako před ním Gándhí.
8) Washington Irving. Dne 31. března, ve stejný den jako ve svém dalším projevu, promluvil Dr. King také k posluchačům v Národní katedrále ve Washingtonu a řekl: „Nejpozoruhodnější na příběhu o Ripu Van Winklovi není jen to, že Rip prospal dvacet let, ale že prospal revoluci.“ „Rip Van Winkle“ je slavný příběh vypravěče 19. století Washingtona Irvinga o muži, který usnul, zatímco král Jiří III. vládl koloniím, a probudil se v novém světě, kde je prezidentem George Washington. King v tomto projevu pokračoval: „Až příliš mnoho lidí se ocitá uprostřed období velkých společenských změn, a přesto si nedokážou vytvořit nové postoje, nové mentální reakce, které nová situace vyžaduje. Nakonec revoluci prospí.“
9) Henry Wadsworth Longfellow. Carnegie Council popisuje projev, který King pronesl několik měsíců před svou smrtí před pracovníky Southern Christian Leadership Conference. Řekl: „Nemůže se stát, že nový člověk, kterého svět potřebuje, je člověk nenásilný? Longfellow řekl: ‚Na tomto světě musí být člověk buď kovadlinou, nebo kladivem‘. Musíme být spíše kladivy formujícími novou společnost než kovadlinami formovanými tou starou.“ Longfellow byl také jedním z Básníků u ohně.
10) Ralph Waldo Emerson. Krátce před svou smrtí, v říjnu 1967, promluvil Dr. King také ke studentům Barratt Junior High School ve Filadelfii. Řekl: „Ralph Waldo Emerson, velký esejista, v jedné přednášce v roce 1871 řekl: ‚Pokud člověk dokáže napsat lepší knihu nebo kázat lepší kázání nebo vyrobit lepší past na myši než jeho soused, i kdyby si postavil dům v lese, svět si k jeho dveřím udělá vyšlapanou cestičku. Neplatilo to vždycky – ale bude to platit čím dál víc, a proto bych vás chtěl vyzvat, abyste pilně studovali, abyste pálili půlnoční olej.“ Emerson byl stejně jako Thoreau transcendentalistický autor, který patřil k intelektuálním vůdcům hnutí. Byli proti otroctví a vystupovali proti němu ještě před občanskou válkou.
Z tohoto seznamu jsem vynechal Ježíše a Bibli. Ty si zaslouží zvláštní zmínku, protože křesťanské náboženské texty jsou nejsilnějším zdrojem inspirace Dr. Kinga a objevují se téměř v každém jeho významném projevu. Jako příklad uveďme jeho slova z 31. března: „Zvítězíme, protože Bible má pravdu: ‚Co zaseješ, to sklidíš'“. Jedná se o parafrázi 6. verše Galatských, veršů 7-9: „Nedejte se zmást, Bůh se neposmívá, neboť cokoli člověk zaseje, to také sklidí. Kdo totiž rozsévá svému tělu, bude z těla sklízet zkázu, ale kdo rozsévá Duchu, bude z Ducha sklízet život věčný. A neunavujme se v dobrém konání, neboť v pravý čas budeme sklízet, jestliže neochabneme.“
Pro ty, kdo chtějí o tomto tématu vědět více, doporučuji knihu „Kázání Martina Luthera Kinga – příslovečná rétorika“ od Wolfganga Miedera.
Doporučuji.