ICD zachraňují lidi před náhlou srdeční smrtí tím, že při nepravidelném rytmu dolních komor srdce, neboli srdečních komor, poskytnou šok, který obnoví normální rytmus. U ICD dochází k nevhodným šokům, nejčastěji tehdy, když si přístroj splete jiný problém se srdečním rytmem s komorovou arytmií – abnormálním srdečním rytmem, který vzniká v dolních komorách srdce.
„ICD nedokáže pacienty vyhodnotit tak, jak to dokáže lékař,“ řekl hlavní autor studie Mintu Turakhia, M.D., M.A.S., srdeční elektrofyziolog a vrchní ředitel výzkumu a inovací v Centru pro digitální zdraví na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. „Přístroj například neví, zda je pacient v bezvědomí nebo zda má puls. Chtěli jsme zjistit, co se děje po šoku z hlediska péče a nákladů, abychom pomohli definovat potenciální přínos chytřejších způsobů programování těchto přístrojů.“
Autoři analyzovali zkušenosti 10 266 pacientů, kterým byl v USA v letech 2008-2010 implantován ICD, a to propojením dat předaných výrobci přístroje se zdravotnickými záznamy pacientů. Během této doby zažilo 963 pacientů v průměrném věku 61 let 1 885 výbojů. Třicet osm procent z těchto výbojů bylo označeno za nevhodné.
Výzkumníci také zjistili:
- Téměř polovina všech pacientů (46 %), u kterých došlo k výboji, obdržela zdravotní péči související s tímto výbojem.
- Jeden ze tří pacientů obdržel pouze péči na pohotovosti nebo ambulantní péči.
- Jeden ze sedmi pacientů byl přijat do nemocnice.
- Po přiměřeném i nepřiměřeném šoku byly běžně prováděny invazivní kardiovaskulární výkony, včetně elektrofyziologických studií, srdeční katetrizace a kardiální ablace.
- Průměrné náklady na zdravotní péči po šoku činily 5 592 dolarů v případě vhodného šoku a 4 470 dolarů v případě nevhodného šoku.
„Je zřejmé, že šoky, které zachraňují lidské životy, jsou dobrá věc, ale jsou také velmi bolestivé, mohou být traumatizující a často vedou k dalším zdravotním procedurám a výdajům,“ uvedl Turakhia. „Proto je obzvláště důležitá strategie, jak tyto ICD učinit selektivnějšími, aby poskytovaly méně nevhodných šoků. Naštěstí průmysl v této oblasti učinil mnoho pokroků.“
Turakhia dodal, že novější strategie programování snižují počet nevhodných šoků, a to i u ICD starší generace. Lékaři mohou tyto přístroje naprogramovat tak, aby dávaly méně nevhodných výbojů tím, že krátce počkají, zda se komorová arytmie sama nevyřeší, a opatrně se vyhýbají spouštění výbojů u srdečních rytmů se středně rychlou frekvencí.
„Kvalita péče již není jen otázkou toho, zda byl ICD implantován vhodným pacientům, ale také toho, zda byl naprogramován nejlepším možným způsobem,“ řekl. „Dnes máme technologie, které to umožňují.“
Zjištění mohou být omezená, protože všichni pacienti měli ICD od stejného výrobce (Medtronic) a nebyly k dispozici informace o faktorech, které mohly zkreslit výsledky, včetně chování pacientů a jejich zdravotního stavu.
„Z této studie nemůžeme říci, zda některý pacient dostal vhodnou nebo nevhodnou péči – pouze to, zda dostal vhodný šok nebo ne,“ řekl Turakhia. „Můžeme však říci, že náklady spojené s oběma druhy šoků jsou značné a že optimální programování zařízení, které snižuje výskyt šoků, pravděpodobně sníží náklady na zdravotní péči a zlepší zdraví pacientů.“