Článek II, oddíl 1

Text

Výkonná moc je svěřena prezidentovi Spojených států amerických. Svůj úřad zastává po dobu čtyř let a spolu s viceprezidentem, zvoleným na stejné období, je volen takto:

Každý stát jmenuje způsobem, který stanoví jeho zákonodárný sbor, počet volitelů, který se rovná celému počtu senátorů a zástupců, na něž může mít stát nárok v Kongresu; volitelem však nesmí být jmenován žádný senátor nebo zástupce ani osoba zastávající důvěryhodný nebo výdělečný úřad v rámci Spojených států.

Kongres může určit dobu volby volitelů a den, kdy budou hlasovat; tento den musí být v celých Spojených státech stejný. Žádná osoba kromě rodilého občana nebo občana Spojených států v době přijetí této ústavy nemůže být volitelná do úřadu prezidenta; do tohoto úřadu nemůže být volitelná ani osoba, která nedosáhla věku třiceti pěti let a neměla čtrnáct let trvalý pobyt na území Spojených států.

Prezident bude ve stanovených obdobích pobírat za své služby odměnu, která se nebude zvyšovat ani snižovat po dobu, na niž byl zvolen, a nebude po tuto dobu pobírat žádné jiné požitky od Spojených států nebo od některé z nich. Než začne vykonávat svůj úřad, složí následující přísahu nebo slib: „Slavnostně přísahám (nebo prohlašuji), že budu věrně vykonávat úřad prezidenta Spojených států a budu podle svých nejlepších schopností zachovávat, chránit a bránit ústavu Spojených států.“

6 Upraveno dodatkem XII.

7 Upraveno dodatkem XXV.

Význam

Článek II, oddíl 1 stanoví, že prezident má pravomoc řídit výkonnou složku vlády. Tento oddíl, později upravený dodatky XII a XXV, vymezuje, kdo může vykonávat funkci prezidenta, zřizuje sbor volitelů (způsob volby prezidenta a viceprezidenta) a zmocňuje Kongres, aby určil, kdo nahradí prezidenta a viceprezidenta v případě, že nebudou moci vykonávat funkci během svého funkčního období.

Článek II, oddíl 1 stanoví, že prezident a viceprezident mají být voleni ve stejnou dobu a sloužit stejné čtyřleté období. Do roku 1951 mohli prezidenti vykonávat funkci tolik čtyřletých funkčních období, kolik jich získali. Poté, co byl prezident Franklin D. Roosevelt zvolen na čtyři funkční období, však Kongres přijal a státy ratifikovaly dodatek XXII, který omezuje výkon funkce prezidenta na dvě funkční období (osm let). Ve výjimečných případech, kdy viceprezident (nebo jiný úředník) převezme funkci po prezidentovi, který odstoupil nebo zemřel ve funkci, a odslouží více než dva roky ze zbývajícího funkčního období, je omezen na jedno nové funkční období.

Prezidenta nevolí přímo lid, ale členové Kolegia volitelů, které je zřízeno článkem II, oddílem 1. V tomto Kolegiu volitelů se volí prezident, který je volen lidem. Ve skutečnosti se nejedná o „kolegium“, ale o skupinu osob, které jsou voleny státy. Každý stát má právo na počet volitelů, který se rovná celkovému počtu jeho zástupců a senátorů v Kongresu.

Členové Kongresu ani jiní federální úředníci nemohou být voliteli. Zákonodárný sbor každého státu rozhoduje o způsobu výběru členů sboru volitelů a o způsobu jejich hlasování. Některé státy například vybírají volitele v primárních volbách nebo na volebních shromážděních. Ve většině států volitelé hlasují pro prezidentského kandidáta, který vyhrál hlasování v jejich státě. Dvěma výjimkami jsou Maine a Nebraska, kde kandidát získává jeden hlas volitele za každý kongresový obvod, který vyhraje, a dva hlasy volitele, pokud vyhraje celkové lidové hlasování ve státě.

Vytvoření Kolegia volitelů dává větší moc menším státům, místo aby nechalo obyvatele nejlidnatějších států ovlivňovat, kdo se stane prezidentem.

Další pravidla byla přidána v roce 1804, kdy byl přijat dodatek XII. Dodatek například vytváří způsob volby prezidenta v případě, že žádný z kandidátů nezíská většinu hlasů ve Sboru volitelů.

Pro zvolení prezidentem jsou stanoveny tři minimální požadavky: člověk musí být rodilým občanem Spojených států, musí žít ve Spojených státech alespoň 14 let a musí mu být alespoň 35 let.

Ačkoli článek II, oddíl 1 původně stanovil, kdo se má stát prezidentem, pokud prezident zemře, odstoupí nebo je odvolán z funkce, dodatek XXV, přidaný v roce 1967, linii nástupnictví upravil.

Plat prezidenta stanovuje Kongres. Aby Kongres nemohl prezidenta trestat nebo odměňovat v době, kdy je ve funkci, zakazuje Ústava jakoukoli změnu platu v průběhu prezidentova funkčního období. Prezidentovi je rovněž zakázáno pobírat po dobu výkonu funkce jakýkoli jiný druh odměny nebo požitků.

Před nástupem do funkce musí prezident přísahat nebo se zavázat, že se bude ze všech sil snažit sloužit jako vůdce národa a dodržovat Ústavu Spojených států jako zákon země.

Před nástupem do funkce musí prezident přísahat nebo se zavázat, že bude ze všech sil dodržovat Ústavu Spojených států jako zákon země.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.